Když jsem ovšem dnes ráno ještě v tom polospícím polostavu zaregistrovala Mišákovy ruce, byla jsem rázem vzhůru až moc rychle. Okamžitě mi v hlavě začaly naskakovat děsivé scénáře toho, co kde Mišák mohl sebrat a co kde mohl zničit. Počmáranej byl důkladně - obě dlaně (levá víc, asi je fakt pravák :D), oba hřbety rukou i pyžamo. Nechala jsem se zavést na místo činu a hluboce si oddechla - sice mi vyskládal všechny propisky a fixy a evidentně s nimi experimentoval, ale nábytek i stěny vypadaly netknutě. A to měl v rukách i takové zbraně, jako jsou nůžky...!
Za tohohle happy-endu jsem se na něj nebyla ani schopná moc zlobit (vpodstatě byl vlastně hrozně hodnej, že počmáral jen sebe, že ano :)), ale výchovně jsem mu vysvětlila, že příště si má hrát jen s hračkama a máminy věci nechat být. Odkýval to velmi přesvědčivě. Až dodatečně jsem si uvědomila, že jsem opomenula do stejného zákazu přidat i tátovy věci, tak uvidíme, no...
