pondělí 16. ledna 2012

Nemohla jsem jinak

Včera večer jsem vcelku náhodou klikla u Laury na FB na jeden link. Netušila jsem, co to se mnou udělá. Příběh rodiny se dvěma dětmi - Sárou a Kubou - které trpí nevyléčitelnou a smrtelnou chorobou (mukopolysacharidóza III. typu - Sanfilippo syndrom). Něco nepředstavitelného - dva roky máte zdravé šťastné děti a pak přijde tahle krutá diagnóza...
A přitom tam nenajdete žádné nářky, prostě popis toho, jak žijí. Otevřeně, bez příkras. Hodně mě to vzalo, už druhý den je nemůžu dostat z hlavy. Člověk si s pokorou uvědomí, jak málo si cení všeho, co považuje za samozřejmé. Jak jsou jeho starosti nicotné a život šťastný...
Tak jsem jim dnes poslala peníze na účet zřízený přes portál Baby-café. Vím, že Zavadilovi si za peníze své štěstí nekoupí. Ani dětem zdraví. Ale doufám, že jim aspoň trochu usnadní život. Přála bych jim do budoucna hodně síly a radosti.

2 komentáře:

  1. Štěstí si za ně asi doopravdy nekoupí, ani zdraví ne, ale jsou-li peníze jistým ekvivalentem hodnoty, pak budou vědět, že někomu nejsou lhostejní, že nejsou sami. A to není málo, byť by to bylo symbolicky. Naděje totiž umírá poslední.

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, takovéhle věci s člověkem zamávají a nedá se to přejít jen tak ...

    OdpovědětVymazat