pátek 30. března 2012

Gurmánsky a degustačně

Teamová večeře v takové trochu snobštější restauraci. Restauraci, která se snaží zaujmout a zjevně prosazuje hlavně své opulentní degustační menu. 32 chodů, z toho 17 mas. Smrtící. A přesto jsem - hlavně kvůli tomu, že mě jejich ostatní nedegustační nabídka příliš nenadchla - jsem do toho nakonec šla taky. Lákaly mě zajímavé předkrmy a přílohy, zato sada všech těch mas mě spíš děsila než těšila. Začalo to dobře - aperitiv (k předchozímu objednanýmu pivu, skvělá kombinace :D), parmská šunka s melounem, mozzarela, grilovaná zelenina, ryby... Pár věcí mě minulo - losos Tandori Masala, grilovaný žampion ani slávku jsem nedocenila. K předkrmům jsme na stůl dostali nějaké přílohy, ale oproti lístku byla jejich nabídka dost chudá - kromě klasických hranolků a opečené bagety jen grilovaný banán, a ten nás zrovna nikoho dvakrát nenadchnul. Žádné fazole, žádný kukuřičný klas, žádné brambory s tymiánem a smetanou. Škoda. Tak uplynula první "žrací" hodina a už jsem začínala být vcelku příjemně najezena...
A přišly na řadu masa. Šest drůbežích, něco vepřového, králík, jehně, jelen a šestero hovězího. Na mě osobně toho bylo prostě moc. Ke konci už jsem nebyla schopná vychutnat si skoro nic, všechno se mi zdálo na můj vkus hrozně krvavý a žvýkací. Bohatě by mi stačila jen ta drůbeží sekce. Byť teda ta závěrečná pravá svíčková byla opravdu luxusní. Se všemi těmi masy uplynula druhá hodina. A byly na řadě závěrečné - damským křídlem tak nadšeně očekávané - dezerty. Ale zase trochu zklamání. Dojem z teplých hrušek mi trochu zkazil ten zelený pepř (fakt nejsem zvyklá na to, aby mě dezert pálil v puse) a grilovaný ananas vypadal sice efektně, ale chuťově až zas tak nepřekvapil. Tak jsem si k závěrečnýmu kafi prostě objednala ještě jeden (pořádný) dezert podle mého gusta - vanilkovou zmrzlinu obalenou v čokoládě a sekaných pistáciích. To byla teprv ta pravá sladká tečka. A pak už jsem jen funěla a trávila.
Shrnuto podtrženo - předkrmy na jedničku, příliš mnoho masa, málo příloh + ve špatnou dobu a třeba v menu avizované polívky jsme nedostali vůbec. Mám pocit, že se z nějakého podivného důvodu restaurace soustředí na kvantitu chodů (hlavně mas) místo aby trochu víc dbala na pestřejší nabídku menu celkově. A osobně mi vůbec nevyhovoval princip hodinového ochutnávání samotného masa - vlastně bez přílohy, bez zeleniny. Ale tak jako zkušenost to byla jistě zajímavá a obávám se, že i neopakovatelná... :)
Souhrn všeho, co jsem dostala na talíř, ZDE a TU je k tomu menu s číselnýma vysvětlivkama. A pár normálnějších fotek z večera následuje:

Předkrmy pohromadě Grilovaná slávka v akci Had vepřové pikantní klobásky Krvavý talíř s pozůstatky


Rozbalující Grilovaný ananas i s panem číšníkem francouzský jablečný koláč Černé historky v AJ :)

neděle 25. března 2012

Tak jsem doprojektovala...

Dvaadvacátý březen je za námi a s ním i můj osobní "třistašedesátpětkový" den. Před dvěma lety jsem se - nadšeně a impulzivně - pustila do projektu 365. Čili co den, to fotka. A za odměnu a trpělivost pak z toho je takový rok v obrazech. Rok vzpomínek. Rok drobných radostí...
Tehdy, v nadšených začátcích, jsem si fakt moc nevěřila, že mi to vydrží. A nakonec z toho jsou dva roky každodenních fotek. Ještě před pár dny jsem dokonce předpokládala, že budu tak nějak ze setrvačnosti pokračovat rovnou dál, rokem třetím.
Ale nakonec jsem se rozhodla jinak. Přece jen už se z každodenního focení stala tak trochu rutina. A pochopitelně mám i pocit, že už jsem všechno vyfotila a chybí nějaká objevná invence. Na druhou stranu jsem si zvykla nosit sebou foťák prakticky všude a rozhodně jsem na focení nikterak nezanevřela. Jen už v tom prostě nebude ta přesně daná pravidelnost. A třeba budu mít víc času zkusit něco nového.
Tak tedy, sbohem, projekte 365, nebo možná spíš na shledanou. Kdoví, třeba se k tobě ještě někdy vrátím... ;)

Malá rekapitulace:
365 - first year365 by Puffin - verze 2.1

pátek 2. března 2012

February video challenge - updated!

Update: Kvůli autorským právům jsem byla nucena vyměnit písničku u druhýho videa, ale už by mělo fungovat i to... ;)

Konec února a první březen. To znamená konec natáčení, konec February video challenge, spočívající v natočení krátkého videa z každého dne. Uznávám, bavilo mě to. Ale taky uznávám, náročný to bylo. Takže jo, super, ale opakovat to hned tak nemíním. Nejdřív tak za rok? Únorová tradice? ;)

Mám dvě verze - první povedenější, která se mi vylíhla v hlavě, sotva jsem začala přemýšlet o tom, co tak asi budu natáčet. Udělat celý únor jako jediný den. Dokonce jsem to tak chtěla i natáčet, ale po dvou dnech mi došlo, že na to je život velmi nepředvídatelný. Což se mi mimochodem krásně potvrdilo tím, že mi všechny ty naše nemoci málem znemožnily natočit něco o/v práci. O Mišákovi ve školce ani nemluvě.

Každopádně tu výsledek:


A dodatečně jsem stvořila i druhou, pěkně popořádkovou, s popiskama...
To tu:


P.S. Nikdy bych neřekla, jak je složitý veřejně natáčet. Třeba v tom Sparu. Nebo na józe. :D