čtvrtek 9. května 2013

Haruki Murakami: Norské dřevo

Na Norské dřevo jsem se chystala už delší dobu (mimo jiné asi před dvěma lety, když byl podle knihy natočený film, který mi kdosi chválil), ale zpětně jsem nesmírně ráda, že se ke mě Murakami dostal až s Kafkou na pobřeží. Obávám se totiž, že kdybych si přečetla jako první právě tuhle, Norwegian Wood, tak je dost možný, že by to taky byl můj poslední Murakami.
Tím ovšem neříkám, že to je kniha špatná, to nikoliv. I tady jsou zajímavé postavy a exotičnost japonského prostředí se zde opět příjemně mísí s odkazy na euroamerickou kulturu (Beatles, literatura), jen dějově je příběh o poznání melancholičtější. Muž středního věku vzpomíná na svá léta dospívání, na smrt svého nejlepšího kamaráda, na první lásku, na život na vysokoškolské koleji... Postupně se dobíráme k tomu, že právě kamarádova sebevražda ovlivnila život mladíka jménem Tóru Watanabe víc, než si dovedl přiznat. Vyrovnání se se smrtí, bolestivé hledání správné cesty, neboť "Smrt není opak života, smrt je jeho součást." Silné, ale smutné.

P.S. Překvapilo mě, kolik sebevražd příběh obsahuje, ovšem statistika to jen potvrzuje - sebevražda každých 15 minut, to zní až děsivě.

Forma: e-book CZ
Vydáno: Kodansha 1987
Stran: 296
Přečteno za: 6 dní



4 komentáře:

  1. chm! mám ho v knihovně už asi pět let, pořád ne a ne otevřít... a tahle recenze mi teda v prioritizaci "to-read listu" moc nepomohla :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jednou si ji určitě přečti, ale nespěchala bych :)

      Vymazat
  2. Tak můj první Murakami to byl, a musím říct, že mě zrovna nadchnul, na rozdíl od těch dalších není vůbec fantaskní, takže ideální i pro někoho,kdo nemusí "magický realismus".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi jak kdo, no... Já nedám dopustit na Kafku, fantastičnost mi nevadila. :)

      Vymazat