čtvrtek 18. července 2013

Dovolená v Táboře II.

Pokračujeme třetím dnem naší táborské dovolené - den nejhradovější. Ráno jsme po brzké snídani a tentokrát bez kafe zamířili na Borotín. Cestou jsme opět nespěchali, nechali jsme Matýska pěkně prospat, každopádně v devět jsme byli u hradu. Opuštěný kraj i hrad, všechno přístupný bez plotů i průvodců, idylka. Koalixe s Mišákem jsem nechala hradobádat a dokumentovat, já jsem hrad jen tak zběžně oběhla. Mým hlavním úkolem bylo v mezičase zabavit Matýska a co nejvíc unavit. Na zábavu byly nejlepší kamínky (viz. video), pak jsme prochodili, co jsme mohli, proložili to svačinou... Další v plánu byl Kozí hrádek, ale nakonec jsme se cestou k němu zastavili ještě v Dobronicích. V průvodcích i na netu figuroval hrad jako nepřístupný, ale hodlali jsme si udělat aspoň pár fotek, co půjde. A ejhle, nakonec jsem zjistili, že tuhle sezónu už je zpřístupněn. Ovšem jen čtvrtek až neděle. Byla středa, pochopitelně. Flexibilně jsme přeorganizovali plány a že přijedeme zítra znovu (hrad totiž vypadal fakt nádherně). Ale když už jsme tam byli a byl čas oběda, rozhodli jsme se vyzkoušet lokální pizzu (a americkou limonádu, sova doporučuje! :D). Pizza byla jiná, ale moc dobrá, jen se příště nesmím přeříct a objednat tu "jen s mozzarelou" a ne "tu sýrovou" - ta totiž byla i s nivou a Mišákovi vůbec nejela. Matesovi naopak ano (ovšem tomu zase jede cokoliv :D).
Matýsek na Borotíně Pilíře Setkání badatelsků Borotín přes vodu
Poté, co jsme nasyceni pizzou vyjeli, Mates téměř okamžitě usnul, takže následovalo spací ježdění po kraji. Trochu jsem to jeho spaní přecenila a vzali jsme to až do Jindřichova Hradce (byť jsme ho jen šmírli) a pak zase nahoru. Cesta se tak řádně protáhla, bylo vedro a časový harmonogram začínal být malinko těsný. Kozí hrádek jsme nakonec prosvištěli raketovou rychlostí - jednak se dobře fotil a pak nás popoháněla blížící se bouřka, před kterou nás paní u vstupu varovala. Místo to bylo krásný (byť mě šokovalo, jak blízko to je od dálnice - respektive pod dálnicí), příště si hrad taky obejdu jako Koalix s Mišákem - tentokrát se mi do těch komárových podrostů nechtělo. Po necelé půlhodině vyrážíme zpátky do Tábora. A jak jsme doufali, vjde nám to tak, že se ještě stihneme podívat i na Kotnovskou věž, na kterou chtěl Mišák už od prvního dne. Výhled krásný, včetně těch bouřkových mraků, který se nakonec Táboru těsně vyhnuly. Poslední pochození po centru, poslední nákupy, posbírání všech možných razítek i letáků, prostě loučení s městem Táborem. Večer balení.
Dobronice poprvé Kozí hrádek Stoupám Mišák s Kozáčem :)
Ráno díky dětem opět vstáváme ultrabrzo, takže se stihneme nasnídat, definitivně sbalit a vyrazit tak, že v osm už jsme na cestě. Nejdřív vrátit půjčenou postýlku (ještě jednou díky, Markeťule!!!) a pak směr Dobronice. Mates cestou opět usne, tak si u pána, co nám včera dělal pizzu, dnes dáváme ranní kafe. Nikam nespěcháme, hrad nám neuteče. I s Matesem se pak vydali dolů k Lužnici udělat si (nádherný) hradní portrét přes vodu. A zase nahoru. Do hradu na věž a pak prošmějdit zbytek. Krásný hrad, velký, zachovalý, paráda. Jen pohledy tam nemají, prý dole v kiosku. Tak si to dávám dolů a nahoru ještě jednou. Koalix pak ještě objeví krásnou vyhlídku, takže o pěkný fotky Dobronic opravdu není nouze. Po dvou hodinách v Dobronicích definitivně odjíždíme z dovolené domů. Naposledy kolem Tábora. Směr HB a PB a HK. Menší dítě cestu opět prospí, větší je hodný. Takže se jako obvykle vracíme sice unavení, ale plni zážitků, jako by ta dovolená trvala měsíc. Holt si to umíme užít... :))
Dobronice poprvé Kozí hrádek Stoupám Mišák s Kozáčem :)

Dodatky
* odkaz na Koalixovo povídání
* Celé fotoalbum zde: Tábor 2013
* Video zde:

1 komentář:

  1. Obě reportáže jsou "plně vypovídající" - to je fajn, že se vám maximinidovolená vydařila !

    OdpovědětVymazat