čtvrtek 29. května 2014

Astrid Lindgrenová: Ronja, dcera loupežníka

První knížka z knihovny, kterou teď čteme (spíš teda Koalix než já) Mišákovi. A vzhledem k tomu, že ji za chvíli budeme muset vrátit, chtěla jsem si ji přečíst celou. V dětství mi tahle knížka nějak unikala, ale znala jsem stejnojmenný film z roku 1984 (i s památnou větou "Co-co-co-copak to děláš, po-po-po-potvůrko po-po-po-podivná?").

Ronja se narodila za bouřlivé noci, která byla tak děsuplná, že napůl rozťala prastarý hrad, v němž vládl její otec bandě loupežníků. Odtrženou část hradu ihned obsadil na smrt znepřátelený rod lupiče Borky. A co čert nechtěl, Ronja našla svého nejlepšího kamaráda právě v synovi Borky, Birkovi. Co všechno nebezpečného i hezkého z toho vzešlo, se dozvíte v tomto příběhu, jenž se odehrává v divokém lese a lukách se skřítky, větrnicemi a bludičkami. V příběhu, který budete číst s napětím, obavami, smíchem i nadějí, že se Ronje a Birkovi snad podaří smířit odedávna znesvářené klany. Dávný příběh Ronji a Birka, dětí z dvou znepřátelených loupežnických rodů, je plný napětí, dobrodružství, krásné i divoké přírody, obydlené nejen zvířaty, ale i nadpřirozenými bytostmi.

Bylo tam všechno, jak si pamatuju - krásný a silný příběh jednoho velkého kamarádství, spousta dobrodružství, kouzelných postav. Pro děti myslím skvělá knížka, doufám, že se k ní Mišák ještě později vrátí. Několikrát...

Forma: CZ
Vydáno: Albatros 1987
Stran: 172
Přečteno za: 1 den



6 komentářů:

  1. Já si pamatuju mnohem víc knížku než film, i když po-po-potvůrka podivná samozřejmě v mozku zůstane zarytá vždycky :) Astrid umí...

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem film vůbec neviděla, ale knížku jsem jako dítě milovala... jako ostatně všechny knihy Astrid Lindgrenové :)

    OdpovědětVymazat
  3. Taky si pamatuju film jako moc krásný - a co na to Míša ?

    OdpovědětVymazat
  4. U Dětí z Bullerbynu a Pipi dlouhé punčochy jsem získal neochvějný dojem, že autorka byla vskutku nositelkou několika duševních poruch. Příhody o Karkulínovi mě v tom utvrdily. Ani jsem netušil, že Ronja má stejnou autorku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U Karkulína a Punčochy to chápu, ty mi nesedly, ale co bylo špatného na Dětech z Bullerbynu? (Silé kafe je mimochodem i Bratři Lví srdce, ale zas třeba Lotta z Rošťácké uličky je super milé čtení... je to s ní složitý :))

      Vymazat
  5. Já jsem teda Pipi dlouhou punčochu do značné míry předčítal s velkým vnitřním odporem.

    Naproti tomu Ronja, to je úplně jiná káva a když se vynechá plevelné bratříčko-sestřičkování a fakt, že těm dětem je tak 11 let, tak je to nádherný příběh o lásce.

    Děti z Bullerbynu jsou neškodné, stylistika je autentická dětem "a tak jsem já a Olle a Bose a Anna", ale tahá to za uši.

    OdpovědětVymazat