pátek 13. června 2014

The Fault In Our Stars

Na tenhle film jsem se těšila už od okamžiku, kdy jsme s Evčou byly na Divergentu. Trailer vypadal velmi nadějně, tak jsem doufala, že mi snad tu skvělou knížku nezkazili...

... a nezkazili. Naopak. Obávám se, že tenhle film pro mě byl filmovým vrcholem na několik let. Už dlouho se mi nestalo, aby mi nějaká filmová adaptace literárního díla tak moc sedla a tak přesně kopírovala (úžasný) zážitek z knížky. Banální zápletka - dva teenageři se do sebe zamilují - má několik háčků. Tím největším je rakovina. Všudypřítomná blízkost smrti. Nedosažitelná touha po normálnosti. Snaha neublížit svou smrtí víc, než je nutné. (“I'm a grenade and at some point I'm going to blow up and I would like to minimize the casualties, okay?”). Ano, máme tu tragickou love story další generace (viz. spa).
Ale je to citlivé, je to vtipné (docela dost), má to nadhled a není to přehnaně melodramatické (ok, ta tleskací scéna byla už dost na hraně). Podobně jako u My sister´s keeper mě fascinovala ta mrazivá opravdovost, s jakou nás do příběhu ponoří...
Film je naprosto skvěle obsazený - oba hlavní hrdinové jsou perfektní. Shailene Woodley (Hazel) mi tu dokázala, že opravdu umí hrát a ne že ne (viz Divergent), ostatně Ansel Elgort (Augustus) taktéž (jako Caleb mi fakt nesedl). Působí naprosto přirozeně, jejich dialogy, slovní hříčky i kousavé vtípky z knížky fungují i na plátně. Další dokonalou postavou je pak spisovatel jejich oblíbené knihy, Peter van Houten (Willem Dafoe). Asi jediná postava, ke které bych měla výhrady, byl Hazelin otec - ten mi neseděl ani k Shailene, ani k Lauře Dern, ale budiž.
Jsem přesvědčená, že tenhle film funguje i pro knižní předlohy neznalé - a od začátku je zjevné, že happyendem to tu zkrátka skončit nemůže. Poté, co to vypadá, že se Hazel splní její velký sen, po dokonale romantickém večeru v luxusní amsterodamské restauraci se šampaňským (“He called out to his fellow monks,'Come quickly I am tasting stars.” ) přichází krutá návštěva u van Houtena se ztrátou iluzí a ještě krutější pravda od Guse. Příběh se láme. A na konci filmu už tu máme jen potemnělé kino s masivně posmrkávajícími dámami všeho věku. Nevím, jestli je to film i pro chlapy, nějak to nedovedu posoudit. Ale já vím, že se na něj podívám rozhodně víc než jednou, tohle chci mít doma...

Myslím, že to je první stovkové hodnocení v éře mých blogových recenzí (ok, vím, že toho tady zas tolik nemám, point taken :)), ale tahle stovka je solidní a neskromně se domnívám, že časově trvalá.

“You gave me a forever within the numbered days, and I'm grateful.”

Hodnocení: 100%
Film: Hvězdy nám nepřály
Režie: Josh Boone
Shlédnuto: 10.06.2014 v Cinestaru HK

1 komentář:

  1. Nejspíš není, L. teda po zhlédnutí traileru přiznal, že na tohle teda nemusí. Ale já si někdy zajdu sama, až si domluvím opušťák ;)

    OdpovědětVymazat