čtvrtek 25. prosince 2014

Neil Gaiman: Oceán na konci uličky

No, začala jsem v červnu 2013 (aspoň to tak tvrdí Goodreads a já mu věřím :)) - nový Gaiman, to jsem si nemohla nechat ujít! Ovšem anglicky a nějak jsem s tím bojovala, Gaiman, neGaiman. A odložila. A na dlouho. Ale pak mi tahle knížka shodou okolností sama přišla pod ruku v češtině. Tak jsem neváhala. A za pár předvánočních večerů bylo dočteno.

"Pro našeho vypravěče to všechno začalo před čtyřiceti lety, když byl sedmiletý chlapec. Tehdy ukradl podnájemník jeho rodičům auto a spáchal v něm sebevraždu, čímž probudil prastaré síly, které je lépe nechat na pokoji. Temné bytosti z míst za hranicemi reality se díky fatální chybě ocitly na svobodě, a když zlo proniklo až do chlapcovy rodiny, zjistil, že bude muset udělat všechno, co je v jeho silách, aby vůbec zůstal naživu. 
Jeho jedinou nadějí byly tři ženy, které žily na farmě na konci jejich uličky. Nejmladší z nich, Lettie, tvrdila, že jejich rybníček je oceán, přes který sem připluly za staré země. Její maminka říkala, že si to Lettie nepamatuje správně, protože to bylo dávno, a stará země se stejně potopila. A Lettiina babička tvrdila, že se mýlí obě, protože si starou zemi nemohou pamatovat. Taky říkala, že skutečná stará země se nepotopila, ale vybuchla."

V češtině jsem ji doslova zhltla a přišlo mi, že je nějaká krátká. Ne že by to bylo nějak tragicky na škodu, ale pořád jsem tak nějak podvědomě čekala ještě nějaké osudové zauzlení. Takže jedna z mála výtek zní, že je to kniha poněkud krátká. Ale zato se v ní vrátíte do dětství tak dokonale, že nebudete chtít zpátky. Ten dětský pohled na svět je kouzelný a famózně popsaný. Svět možností. Svět nekonečné fantazie, kde rybníček může být oceánem. Svět příšer a zlých netvorů mnoha podob. Svět kouzel a svět přátelství...

"Teď ti povím něco důležitého. Dospělí uvnitř taky jako dospělí nevypadají. Zvnějšku jsou velcí a bezohlední, a vždycky vědí, co mají udělat. Uvnitř vypadají tak, jak vypadali vždycky. Jak vypadali, když byli zhruba ve tvém věku. Pravda je, že žádní dospělí nejsou."

Jedno moudro za druhým. Pozoruhodné postavy - Lettie, stejně jako obě další Hemptockovy dámy, jsou úžasné. Hodné, milé, nápomocné, ale přitom taky chybující. Nadlidské a lidské zároveň. Až mi bylo líto, že je příběh tak krátký. A ano, bez toho dospěláckého úvodu a závěru by to byla skvělá knížka pro děti. Nakonec čtyři z pěti, pane Gaimane... :)

Forma: CZ
Vydáno: Polaris 2013
Stran: 184
Přečteno za: ehm, rok a půl (byť reálně to bylo tak 5 dnů maximálně)


1 komentář:

  1. Mně se to v tý angličtině zase četlo dobře (byť z Uršuly jsem měla noční můry ještě dlouho, shodou okolností jsem tou dobou měla díru v chodidle... :D), ale připadalo mi to jako dobrej námět, ale moc natahovanej - ideální na tu povídku, co Gaiman psal, že to měla původně bejt. Ale zajímavá story a Lettie byla bezva :)

    OdpovědětVymazat