sobota 17. ledna 2015

Jak jsem znovu doprojektovala

Tak modří už sice vědí, ale i tak. Slíbila jsem (si) pár vět na vysvětlenou...

S třistapětašedesátkovým projektem jsem poprvé začala v březnu 2010. To ještě nebyl zdaleka tak populární, ale prostě se mi zalíbila ta myšlenka zachycování "malých" momentů. Rok jsem v pohodě vydržela a když se blížil konec, tak se mi najednou končit nechtělo. Na každodenní focení jsem si dost zvykla, tak jsem jen změnila způsob publikování (z týdenního souhrnu jsem udělala jednotlivé posty s krátkým popisem). Každopádně poté, co jsem začala chodit do práce, tak už se mi občas témata pro fotky hledaly složitě, všechno se opakovalo a všechno už tu x-krát bylo. Na konec jsem se tentokrát těšila nesmírně...
Pak přišel po roce a půl re-start. Znovu mě to chytlo, takže když po roce měl přijít konec, zase se mi končit nechtělo. Ale velmi rychle jsem toho začala litovat. Ono totiž už bylo všechno zase trochu jinak. Začala jsem chodit do práce a týden začal mít svůj pravidelný řád. Stereotyp. Úterý a středa v práci. Čtvrtek na lezení. Pondělí a pátek doma - jednak obhospodařovávání domácnosti, druhak sbírání sil. Víkendy. Takže když pátý čtvrtek za sebou sedím na kafi v restauraci u stěny a Míša má lezení, tak už se fakt dost špatně vymýšlí něco originálního. Tak mě to postupně začalo kapánek frustrovat. Stejně jako přidávání po týdnu nebo dvou se složitým vzpomínáním, co jsem to tehdy vlastně dělala a o čem to vlastně mám psát. Samostatným bodem pak byla nechuť do sepisování stejných věcí dvakrát - několikrát jsem opravdu chtěla sepsat blog o (hrado)dovolené nebo třeba o výletu do Prahy s Míšou, ale prostě když už jsem ty věci jednou minimálně nakousla na 365 blogu, tak už měl puffinusí blog prostě smůlu. Byť bych to tam ráda sepsala jinak a třeba i ukázala víc fotek z jednoho dne, než jen tu jednu jedinou.
Zkrátka a dobře, časem pro mě sepisování příspěvků pro 365 začalo být spíš ne úplně milou povinností než radostí a zatoužila jsem po změně. Po troše svobody, kdy nutně nemusím psát něco o každým jednom dni. Sama sobě jsem si dala čtrnáctidenní zkušební lhůtu a překvapení se nekoná - opravdu mi nově nabytá volnost naprosto vyhovuje, mám daleko víc chuti ke psaní (byť to zatím asi moc nevypadá, rozhodně je to tak :D) a znovu začínat opravdu nehodlám. Poprvé tedy svůj vlastní projekt nedotáhnu do konce - ale zase skončit s posledním dnem roku 2014 mi připadalo ještě vcelku stylové. A kdybych náhodou zase někdy začala, tak to bude moct být pěkně od prvního ledna. Kdo ví, třeba to ještě někdy přijde. Rozhodně zatím sbohem, projekte...

3 komentáře:

  1. :( ale chapu, je to tezsi, nez se zda... doufam, ze se opet zapojis do plurk unorove video challenge!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, plánuju! Ty únorový videa jsou skvělý záznam i památka. :)

      Vymazat
  2. A třeba někdy dojde i na "365" ... :-)

    OdpovědětVymazat