čtvrtek 5. února 2015

Albertí bruslení

No, nic nepíšu, protože nemám moc co psát, dorazila k nám chřipka a porazila nás jednoho po druhým. Jen Míša zatím statečně odolává...

Ale vrátím se skokem k minulému pátku, kdy jsem Míšu brala ze školky po obědě a vyrazili jsme si zabruslit. Už předchozí neděli, když jsem si jela do F4F jako obvykle zacvičit, jsem si všimla vedle (nově Albertího, dříve Sparového) parkoviště obdélné plochy, kde bruslili lidi. Vstup zdarma, půjčovna bruslí za dvacku, paráda! To jsme nemohli nevyzkoušet.
Bála jsem se, že tam bude plno, když jsou prázdniny (jako správná školková matka prostě ještě takovou věc, jako jsou pololetní prázdniny, fakt neregistruju :)), ale opak byl pravdou, nebyl tam vůbec nikdo. Tak jsem Míšovi půjčila brusle, pečlivě ho zašněrovala a šli jsme na to. První překvapení mě čekalo s prvním krokem na ploše - zjistila jsem, že to vůbec není led, ale nějaká umělá hmota. Mělo to své výhody - pády byly relativně měkké a taky to jezdilo míň, tak se Míša i míň bál - a pochopitelně i své nevýhody. Spojnice umělohmotných desek občas dělaly neplechu, přece jen to nesedělo úplně 100%. Ale nakonec mě nejvíc ze všeho vadil všudypřítomný jemný bílý prášek, který se bruslemi z plochy neustále strouhal, takže po každém dalším pádu člověk čím dál víc připomínal rumovou kuličku obalenou v kokosu. Díky statické elektřině to pochopitelně nešlo moc oklepat nebo omést - většinu věcí jsem prostě musela rovnou vyprat.
Ale zpět k bruslení. Mišák stál na bruslích po dvou letech a rozhodně mu to prospělo. Po hodině sice pořád ještě plynně nebruslil, ale po pádu už bez problémů vstával sám a bezpočtukrát si celé kluziště poctivě obchodil. A nejvíc jsem ocenila jeho nadšení - poslední dobou se mu spíš do ničeho nechce a nerad zkouší nové věci, takže jeho vytrvalé prosby, ať zase někdy jedem bruslit, že to bylo super, nejspíš velmi ráda vyslyším...
A ano, taky jsem se projela. Žádný zázraky, ale ověřila jsem si, že jsem schopná brusle obout a jakžtakž popojet, dělat oporu a nepadat. Jen mě po pár minutách začaly tak krutě bolet nohy, že jsem ty španělský boty, tedy brusle, zase rychle zula. Nezvyk, no. :)
Rozhodně celou tuhle Albertí snahu o inovaci chválím, nápad je to skvělý. A bruslí se až do března, tak to snad ještě stihnem...

2015-01-30 bruslení

2 komentáře:

  1. No jo, tohle já si letos nelajsnu a B. je na to ještě malá, tak možná za rok, za dva... :) tady u našeho stále ještě Sparu taky každou zimu kluziště bylo, tak uvidíme (hlavně, kde vlastně budem ;))

    OdpovědětVymazat