pátek 20. března 2015

Částečné zatmění Slunce

Už když se Mišák vracel ze Zlína, tak tam padla zmínka o tom, že příští týden u nás bude k vidění zatmění Slunce. Vzhledem k tomu, že Míšu poslední dobu* vesmír dost baví a pilně studuje vesmírné encyklopedie z knihovny, začala jsem trochu pátrat, jestli by se třeba nedalo na zatmění na hvězdárnu. Dalo, pochopitelně. Plány mi pravda trochu komplikoval fakt, že zatmění vyšlo na pátek a navíc zrovna na den, kdy se ve školce fotili, ale holt jsem obojí obětovala na oltář vědy (Mišák neprotestoval, pochopitelně). :)


V devět jsme vyrazili ke hvězdárně. Tam davy, tři zájezdový autobusy, nespočet aut, že nebylo kde zaparkovat. Fronta u vchodu až ven. Ale netrvalo dlouho a byli jsme na střeše a přes koupené sklíčko koukali, jak to celé pomalu začíná. Vykousnutí se postupně zvětšovalo, sluneční srpek se čím dál víc podobal měsíčnímu, ale přece jen to docela trvalo, tak jsme ze střechy zamířili zase dolů a prošmejdili všechno možný. Míšovi se asi nejvíc líbila váha, která převáděla hmotnost zemskou na hmotnost na Jupiteru nebo na Slunci (na jednom z toho vážil 726 kilo, chlubil se pak doma).


Nakoukli jsme do sálu, ale tam prostě jen promítali totéž (přenos z digitálního dalekohledu ve druhé budově), co bylo k vidění venku naživo. Ještě jednou jsme vylezli na střechu (pořád davy, dalekohledy v obležení), tak jsme se nakonec vydali radši ven a okukovali Slunce z trávníku a zároveň jsme stihli projít i začátek galaktické stezky. Už skoro u auta jsme se podívali na vrcholící fázi zatmění a zamířili domů (Míša celou dobu dost ošklivě kašlal). Zážitek to rozhodně byl, byla jsem ráda, že jsme se tam vydali. A nejlepší tečkou bylo, když jsem Mišákovi v autě cestou domů líčila, jaký to bude, až bude při dalším zatmění v roce 2026 osmnáctiletej puberťák (ech!).

* ono je to relativní, vzhledem k tomu, že od čtyř let miluje Hvězdnou bránu a od šesti Star Trek, tak se asi není moc co divit... :D

5 komentářů:

  1. Závidím! Já snad třináctiletou puberťačku ještě na hvězdárnu dotáhnu, a jestli ne, tak snad aspoň ten jedenáctiletej to s náma dá... ;) (ale jsou to strašný čísla!)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Že? Představa dvou puberťáků a sebe v padesáti - drsný, drsný... :/ Ale co naděláš... :)

      Vymazat
  2. Jo, a taky třeba zauvažuješ, kolik zatmění ještě můžeš zažít ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, to je pravda taky moc zajímavý směr uvažování...Budem doufat, že spoustu! :)

      Vymazat