sobota 14. března 2015

Louise Walters: Kufr paní Sinclairové

Tak jo, další knížka. Letos už devátá. Nějak jedu, i Goodreads mě už označuje jako "page-turner" a prej jsem o pět knížek napřed. Dobře já! :D

Na tuhle knížku mě nalákala jednak anotace a druhak Quanti. Další drobné plus body u mě získala za zajímavý přebal, tak jsem do ní šla. Nabízí dvě vyprávěcí roviny - (titulní) příběh Dorothy Sinclairové sledující její život až do osudové lásky z doby druhé světové války a příběh Dorothiny vnučky Roberty ze současnosti.

"Osamělá Roberta pracuje v knihkupectví Old and New a ráda sbírá všemožné poklady minulosti ukryté ve starých svazcích - fotografie, dopisy, pohlednice. Když jí otec jednou věnuje starý kufr, jenž svého času patříval její babičce, objeví v něm prazvláštní dopis z druhé světové války. Je pod ním podepsaný její dědeček, jehož nikdy nepoznala - nejde jí však do hlavy, jak ho mohl napsat, jelikož dle data uvedeného v listu už měl být tehdy dávno po smrti… Dorothy prožívá nešťastné manželství s Albertem, jenž posléze odchází bojovat do války. Když jednoho dne spadne do pole za jejím domem stíhačka, poznává shodou okolností polského majora letectva Jana Pietrykowského a s tím, jak se jejich pouto prohlubuje, v ní vzklíčí naděje na lepší budoucnost - snad přece jen nalezne štěstí. Osud má však s nimi oběma jiné záměry a zanedlouho už musí Dorothy skrývat tajemství tak velké, že jeho důsledky pocítí i její vnučka Roberta o desítky let později…"

Příběh začíná osudovým dopisem, z něhož už je zřejmé, že příběh Dorothey nejspíš žádným happy-endem neskončí. Sledujeme ve zkratce její život až do let válečných, kdy se setkává s Janem a během několika setkání protkaných zajímavými rozhovory se do sebe zamilují a po zapojení Janovy perutě do války lásku živí skrze dopisy. Osud mezi ně ale nečekaně vloží (SPOILER ->) vlastní matkou nechtěné dítě následně Dorotheou přijaté za vlastní (<- SPOILER). Tehdy pro Dorothy začíná život s tajemstvím, o kterém nikdo netušil. A mezitím se v druhé linii seznámíme s Robertou, jejím vcelku osamělým životem mezi knihami, který posléze vyústí v (imho minimálně od půlky, ne li dřív dost zjevný) spokojený vztah.

Není to špatná knížka, četla se dobře, obě roviny se zajímavě přerušovaly a volně doplňovaly, ale přesto mi tam něco chybělo. Něco víc. Zpětně to na mě působí jako vcelku sterilní příběh s předvídatelným dějem, současná linie ještě víc než ta historická. Užívala jsem si rozhovory Dorothey a Jana, naopak nejvíc proti srsti mi byla ona zápletka s ("zničehonic") dítětem. Každopádně solidní a příjemný průměr, neurazí, potěší, ale obávám se, že za čas z ní mnoho nezbyde... Tři (byť je to taková lepší trojka) hvězdičky z pěti.

Mimochodem, tahle pasáž se mi líbila... (str. 54 - z rozhovoru Dorothey s Janem)
"No, na každý pád si myslím, že jsme všichni vlastně osamělí, vy ne? Nikdo nedokáže přesně pochopit, co se druhému honí hlavou. Všichni jsme uvězněni ve svých hlavách a mozcích a srdcích. Tak už tomu ale být musí. Můžeme k druhým vztáhnout ruku, nikdy ale není dost dlouhá. Třeba se dotkneme konečků něčích prstů a to bude krásný okamžit. Dál než ke konečkům prstů ale nedosáhneme."

Forma: ebook CZ
Vydáno: Mladá Fronta 2014
Stran: 182
Přečteno za: 9 dní


1 komentář:

  1. Jo, dítě bylo trochu deus ex machina... a mně se to teda líbilo víc, ale taky mi na tom něco nakonec nesedlo, Každopádně díky za knihovnický počin na goodreads ;)

    OdpovědětVymazat