středa 22. dubna 2015

Pavel Šrut: Lichožrouti

Četli jsme před spaním Míšovi, ale protože mi většina příběhu unikla (obvykle čte dětem Koalix), pro jistotu jsem si Lichožrouty přečetla ještě jednou sama...

"Je to nejobratnější lupič všech dob a dosud nikdy nebyl dopaden. Možná i vám se včera nebo právě v této chvíli ztratila ponožka. Kdo za to může? Lichožrout! Záhadný tvor, který žere ponožky a z párů dělá licháče. Do jejich tajemného světa pronikla autorská a ilustrátorská dvojice Pavel Šrut – Galina Miklínová a vynořila se s napínavým a vtipným příběhem jedné lichožroutí rodinky, starého mládence pana Vavřince a malého nešiky lichožrouta Hihlíka."

... a nemůžu se ubránit lehkému zklamání. Slibný začátek - originální tvorečci, lidem (většinou) neviditelní, požírající (liché) ponožky a jejich zajímavě rozpracovaný svět. Ale nějak mi moc nesedělo, kam se celý příběh ubíral - k mafiánům, gangům, krádežím a velké zradě. Netuším, nakolik by se mi Lichožrouti líbili, kdybych se k nim dostala za dětských let, ale pohledem dospělého mi vadila spousta kulturních předsudků - praštěný vědec, mlátič Vasil, Li Ku, a pod. Rozhodně mi to nepřišlo tak vtipné, jak bylo pravděpodobně zamýšleno.

Takže mínus za příběh. Drobnější mínus za trochu nijaký konec. Velké plus za ilustrace. Další plus za citlivý odchod dědečka. Suma sumárum, nakonec průměr. Popravdě, od "knihy desetiletí" jsem fakt čekala víc. (Možná to bude tím, že se u nás ponožky ztrácí jen minimálně... :) Tři z pěti.

Forma: CZ
Vydáno: Paseka 2008
Stran: 232
Přečteno za: 13 dnů


2 komentáře: