středa 8. dubna 2015

Petra Soukupová: Pod sněhem

Petru Soukupovou mám ráda, zatím se mi od ní - byť více nebo méně - líbilo všechno. Její styl a zabývání se běžnou každodenností lidských životů mi dost vyhovuje. Tímto také děkuji pet za ochotné zapůjčení a je mi velmi líto, že právě její knížka dostala od Matese zásah vylitým čajem. Holt osud. :/
Jo, a mimochodem, od začátku roku mám na kontě 12 knížek (!), což je polovina z plánovaného objemu na celý rok. Nějak letos jedu! :)

"Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu otcových narozenin. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a ipadem, Kristýna s kocovinou. V plném autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy, vzpomínky na dětství, nenaplněné sny a frustrace, a atmosféra tak už po několika kilometrech jízdy houstne. A to ještě žádná ze sester netuší, že další nepříjemnosti je čekají v domě rodičů. 

V rodinných vztazích a na první pohled obyčejných událostech dokáže Soukupová zachytit otisky spletitých osudů s takovou bravurou, že před čtenářem vyvstávají jako jedinečná životní dramata. Autorčin typický způsob vyprávění s přirozenou lehkostí podtrhuje autenticitu příběhu a vtahuje do něj čtenáře natolik, že se sám stávám jedním z pasažérů auta jedoucího zimní krajinou."

Tři sestry, každá jiná. Jiná povaha, jiné hodnoty, ... A jiný pohled. Děj nekomplikovaný, půvab téhle knížky spočívá právě v těch různých pohledech. Vzpomínání na dětství, řešení současnosti, vyrovnávání se s tím, že se jim (zdánlivě bezdůvodně) rozešli rodiče. Byť jsou sestry povahově každá jiná, tak nejpozoruhodnější je pohled jejich matky. Kontrast dospělého a dětského světa. Tam, kde Marie popisuje vedení domácnosti pod všekontrolujícím dohledem své tchýně a postupnou ztrátu svých snů, tam vidí Mariiny dcery jen výborné řízky od babičky a tátu věčně zavřeného v pracovně. Status quo, který braly jako normální a daný.

Nejvíc mě na knížce fascinoval způsob psaní. Sledujeme postavy u běžných činností - chystají se na cestu, balí se a vyráží společně na víkend -  přitom jim ale neustále koukáme do hlavy a sledujeme veškeré myšlenky, skrz ně pak postavy poznáváme a prožíváme jejich pohledem všechny události. Jak dokáže Soukupová naprosto uvěřitelně představit čtyři hlavní postavy a neustále přeskakovat z jedné do druhé, aniž by knížka ztratila na tempu nebo působivosti, je minimálně pozoruhodná. Možná lehké rozčarování nad trochu nijakým koncem. Ale jak jsme do světa našich postav vpluly, tak ho zase opustíme. A můžeme se domýšlet, jak to asi bylo dál...

Rozhodně to bylo pozoruhodných téměř čtyři sta stránek, za mě to jsou solidní čtyři z pěti.

Forma: CZ
Vydáno: Host 2015
Stran: 373
Přečteno za: 4 dny


5 komentářů:

  1. Hmm, stejně furt nevím, jestli mě to zaujalo nebo ne, zatím jsem od ní nečetla nic..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Radím "Zmizet", ta je podle mýho nejlepší, ale možná až později... Není to pro rozhárané hormony asi úplně to pravý... :)

      Vymazat
    2. Jo, tak až odstavím... :D

      Vymazat
  2. Já mám ze Soukupový vždycky hrozný depky. Výborně zpracovaný dětský/rodičovský traumata v každý knížce. Ona to umí napsat tak, že by člověk za ty děti sám brečel, zvlášť když mu některý věci rezonujou s vlastníma zážitkama.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, že je depresivní, jsem slyšela už od víc lidí, ale mně to nepřijde... Spíš mě to fascinuje, jak to dokáže zachytit. Všechno takový, jaký to fakt je, bez pozlátka, reálný...
      (a jinak díky za komentář, Lauro, netušila jsem, že sem ještě zabloudíš :))

      Vymazat