úterý 19. května 2015

Jeseníky po třech letech

Je to neuvěřitelný, jak to letí. Dny, týdny, roky. Naposled jsme na Rejvízu byli před třemi lety. Jen s Mišákem, já těhotná. A teď už Matěj nosil stejný oblečení, jako Míša posledně...

Začali jsme (po cestě plné mnoha nepříjemných schválností - miliony uzavírek, objížděk, pomalých náklaďáků, neschopných řidičů a pod.) v Rýmařově a vyšlápli si dva a půl kiláku na Strálek. (Mimochodem, hrad je překvapivě pod kopcem, nikoliv na něm :D) Pak zmrzka na náměstí (pan hysteráček měl tentokrát smůlu), archeologické pozůstatky rýmařovské tvrze a potom už směr Jeseník (nákup zásob na ráno, snídaně jsme odmítli :)) a konečně Rejvíz. Za věčného krocení dětí proběhlo vybalení, zabydlení, večeře (= děti snědly jen hranolky. A furt mi upíjely pivo!) a spát.

Na druhý den jsme naplánovali Kobrštejn - asi 4 kiláky, pohodička, jen na ten kopec se vyškrábat. Mates se nesl, ale Mišák musel po svejch a chvílemi se mu teda hodně nechtělo. Nahoře, jakmile si trochu odpočinul, ovšem nesmírně ožil a blbnuli s Matesem příkopy nepříkopy, kopec nekopec. Zatímco do sebe tlačili svačinu, vylezla jsem si ke Kobrštejnu - výhled byl úchvatný. Dolů to pak šlo samo, v zpátky v Rejvízu jsme byli ještě před polednem. Na oběd jsme si zajeli do Jeseníku na pizzu, kluci si po ní dali ještě zmrzku a vyrazili jsme na hřiště. A celkem dlouho tam zůstali neboť jsme čekali na příbuzenstvo, co zrovna bylo v Jeseníku na lezeckých závodech. Nakonec jsme se úspěšně našli, úspěšně se dohromady prošli do centra a úspěšně se zase rozešli - je čekala cesta domů, nás nákup a pak, protože jedno hřiště rozhodně není dost, ještě krátká procházka na rejvízskou ekofarmu. S hřištěm, kozama a palačinkou. :) Večeře, pivo, spát, ráno sbalit a s deštíkem na rozloučenou jsme odjížděli zase domů.

Jeseníky - jaro 2015


Každopádně, ať fotky vypadají jakkoliv idylicky, tak to zas až tak idylická dovolená nebyla - kvůli nejrůznějším nemocem jsme tři měsíce nebyli nikde na  výletě, tak byly děti kapánek divoké a my s Koalixem z toho věčného pacifikování kapánek unavení. Ale přežili jsme.

Rejvíz je pořád krásný a má svoje kouzlo - je pěkný si dát večer pár plzniček přímo "doma" a ráno koukat na Kobrštejn - ale na druhou stranu už je pro nás to jednopokojový ubytování přece jen kapku těsný. Tak radši žádný sliby... (ale stejně myslím, že naposled jsme v Jeseníkách rozhodně nebyli. :))

P.S. A jak to vidí Koalix?


1 komentář:

  1. Máš pravdu, fotky vypadají krásně a idylicky :-)

    OdpovědětVymazat