středa 27. května 2015

Supportí odpolední sjíždění Orlice

Jinak též zvané SOSO. Týmová akce, letos už šestý ročník. Chtěla jsem jet (a byla jsem zvána) už několikrát, ale nikdy to nevyšlo. Až letos. Na vodě jsem nebyla x let (x=10+) - naposledy s Koalixem na Sázavě, kde jsem utopila brejle. Naštěstí jsem zjistila, že stejně jako jízda na kole se pádlování nezapomíná. S Jirkou jsme se skvěle doplňovali - já byla spolehlivý a poctivě makající háček, on pravda možná krapet líný, ale rozhodně výtečně kormidlující zadák (díky, Jiříčku ;)).

Úvodní společná Prší, ale jedeme Závěr ve Štěnkově Posádka naší lodi

Nafasovali jsme teda taky výborný lodě - stabilní samby - ve kterých neměli problém ani poprvé na lodi jedoucí jedinci (dva šéfy jsme nechali jet spolu :)). Ač to v některých okamžicích bylo jen o chlup, tak se nám nikdo necvakl a rezervní oblečení nebylo třeba. Což bylo dobře, protože počasí nám teda dvakrát nepřálo - sice bylo relativně teplo, ale pršelo celou první polovinu sjezdu, takže i když jsme se nenamočili v řece, tak od deště jsme byli všichni stejně jak myši. Kupodivu pádlování hřálo natolik, že na vodě mi zima ani nebyla, nejhorší byly zastávky.

Úvodní společná Úvodní společná

Řeka byla krásná, meandrující, plná ptáků (koukaly na nás volavky i jeden labuťák ze svého soukromého (labutího) jezírka), občas rychlejší, občas pomalejší, pár peřejí, občas strom přes cestu, taky jsme dali jeden jez, dokonce i kormidlovat jsem si chvíli zkusila... Vodácky vyloženě příjemná zkušenost. Připluli jsme do Štěnkova, vytahali lodě, pádla, vesty a barely a čekali na odvoz. Šokovalo mě, že je osm hodin - na vodě jsme byli celé čtyři hodiny, vůbec jsem tomu nemohla uvěřit, tipovala bych to tak na dvě. Ale teda těch posledních několik minut, když jsme v mokrých kalhotách/botách čekali na odvoz, bylo asi nejkrušnějších. Rozmrzala jsem pak celou cestu zpátky do Hradce a ten vděk za suchý ponožky, boty a oblečení, to bylo!

Tak doufám, že to nebylo naposled, Orlici zdar! :)

1 komentář: