sobota 30. května 2015

Z Litic na Potštejn aneb Bezautový výlet

Už je to zas týden. A tenhle výlet rozhodně stojí za zaznamenání, tak i se zpožděním... :)

Minulý týden jsme se vydali na výlet úplně bez auta - jen vlakem a pěšky. Dlouho jsem neviděla děti tak vykolejené z faktu, že sice jedeme na výlet, ale opravdu doma nenasedáme do auta, a dokonce že jdeme někam pěšky. Tři kilometry na nádraží byly ale jako nic. Lístek na vlak (rovnou zpáteční) a čekání na každý pohyb ručičky v nádražních hodinách. Samotný vlak bez kupéček byl pro kluky překvapením, hodinovou cestu si užili každý po svém - Mates koukal z okna na bagry a parní válce a autobusy a jiný vlaky a fialový náklaďáky a Míša vydržel celou cestu sledovat elektronickou tabuli s ukazatelem příští zastávky. V Liticích jsme vystoupili a vyrazili po červené. Hrad v Liticích jsme tentokrát vynechali - dočetla jsem se, že je pro letošní sezónu uzavřený - překročili jsme Orlici a ponořili se do zelených lesů. Cesta příjemná, počasí na túru tak akorát, jediný stoupák od řeky nahoru na hřbet jsem musela Míšu trochu tahat - moc se mu nechtělo. Ale když se na začátku Brné objevilo hřiště, tak byl hned plný života... Málem srdeční zástavu jsem měla z železničního přejezdu tamtéž - právě v okamžiku (opravdu přesně tehdy když jsem udělala krok přes kolejnici), když jsme šli přes koleje, začaly bimbat a zavírat se závory. Kromě leknutí naštěstí žádné následky - počkali jsme až projede vlak a šli dál k Potštejnu. Z městečka na hrad už jsme to znali, jak je u hradů obvyklé, je to pořád do kopce. A Mišákovi už se teda vůbec nechtělo. Ale došel. Koupili jsme točenou limonádu, pohled a Míša si vyškemral potštejnskou minci na krk. Mates se tam u stolu nějak špatně koordinoval a v jednu chvíli prostě zahučel pod stůl - řev, ale jinak naštěstí nic. Na prohlídku jsme se nechystali, tak jsme zase šli. Vzali jsme to naučnou stezkou kolem hradu, kudy - jak bych přísahala - jsem nikdy v životě nešla (fotky z roku 2003 mě přesvědčily, jak krutě jsem se mýlila), ale popravdě řečeno to bylo jen samá zeleň (a všude šneci) a občas nějaké to zdivo. Zpátky jsme to vzali jiným kusem modré značky a obešli kopec z druhé strany (z neznámého důvodu Mates půl cesty řval) - vyšli jsme u lipové aleje a dalšího krásného hřiště, u kterého děti opět zázračně ožily (důvod Matesova řevu byl objasněn - smrděl na sto honů :D). Už bylo po poledni, pomalu jsme se začali poohlížet, kde se najíme. Nakonec z toho byla nejdřív zmrzka a pak oběd v hotelu Praha - cibulačka/česnečka a halušky pro mě s Koalixem (nacpali jsme se luxusně), řízek s hranolkama pro děti (hranolky jo, s řízkem to bylo horší, no). Na nádraží jsme se pak spíš už jen kutáleli. V nohách pěkných 13 kilometrů (deset z Litic + tři ráno na nádraží), na Míšovi už bylo vidět, že je fest unavenej. Matýsek tolik ne, pochopitelně, tak jsem s ním ještě na nádraží v Potštejně prolezla co se dalo. Hodinová cesta vlakem zpátky, kde bylo vidět, že jet ještě kapku dýl, tak děti (a možná nejenom děti :)) vytuhnou jak šípkový růženky. V HK jsme si pak dali ještě sprint na autobus domů, ale stihli jsme a po takových devíti hodinách bezautového cestování jsme byli doma. Za sebe můžu směle prohlásit, že takovýhle old-timer výlety mají něco do sebe! <3

15-05-23 Potštejn vlakem

1 komentář:

  1. Podle fotek to vypadá na výlet jedna radost a pohoda (i když pro tebe i poněkud psychicky náročný ;-) ) !

    OdpovědětVymazat