úterý 23. června 2015

Alena Mornštajnová: Hotýlek

Když jsem viděla, že vyšla nová Mornštajnová, moc jsem neváhala (i přesto, že jsem měla v zásobě knížek ke čtení až dost) a koupila. Její Slepá mapa se mi líbila hodně a doufala jsem, že ani Hotýlek nezklame. A nezklamal...
(Mimochodem, letos, šestnáctá knížka z plánovaných čtyřiadvaceti - úplně se překonávám...)

"Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí.

Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš párům za protektorátu, a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce.

Po velmi úspěšném románu Slepá mapa popisujícím dramatické životní osudy tří generací žen se v nové knize autorka věnuje především postavě jediné: Leopoldovu vnukovi Václavu Mánesovi, který převzal vedení podniku v šedesátých letech. Václav je muž bez vlastností, jasných názorů i charakteru, což mu umožňuje obratně proplouvat komunistickým režimem a držet rodinný podnik stále pohromadě, má však zničující vliv na vztahy v rodině i životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti. Mornštajnová popisuje a vysvětluje Václavovy skutky tak obratně, že se teprve na konci knihy zděsíme, komu jsme to vlastně po celou dobu drželi palce."

Pro jednou se moc neztotožňuji s anotací - na konci knihy jsem se fakt nezděsila a ani zničující vliv bych Václavovi nepřipisovala, takový je holt někdy život. Zato mě na konci dostalo, jak umí autorka skvěle pracovat se čtenářem. Na začátku, když se dočteme o Václavově smrti, jsou pro nás tři ženské postavy, které se v souvislosti s tím v první kapitole objeví, jen pouhými jmény. Kdežto na konci, když se po třech stech stránkách nabitých lidskými osudy (Václava, jeho rodičů, prarodičů, sester, nevlastního bratra, blízkých žen a později jeho dětí) vrátíte k první kapitole, dojdou vám všechny souvislosti a vše se propojí...

Je to úžasně čtivá sága, přehlídka lidských osudů, kde najdete skoro všechno, na co si vzpomenete (ano, i útěk k cirkusu :)) a přitom působí příběhy velmi přirozeně a uvěřitelně. O osudech lidí rozhodují maličkosti, pár slov nebo jeden okamžik, vše má své důsledky. Stejně jako ve Slepé mapě, i tady se vše odehrává na pozadí historických událostí - zasáhne válka, nástup komunismu i pražské jaro - do toho se lidé kolem venkovského hotýlku milují i nenávidí, rodí, dospívají, stárnou i umírají.

Vím, že je to detail, ale hrozně moc se mi líbilo uvození jednotlivých kapitol kouskem Seifertovy Písně o rodné zemi - básničku si pamatuju ještě ze školy a fascinovalo mě, jak autorka dokázala rozčlenit knihu tak, aby ty verše byly chronologicky a navíc se opravdu vázaly k ději a odpovídaly vyznění kapitol. Geniální.

Je to strhující čtení, velmi příjemně napsané a velmi zručně rozdělené do kapitol - některé věci autorka záměrně jen nakousne, aby se k nim později vrátila zase s jinými souvislostmi. Radost číst. Rozhodně si od Aleny Mornštajnové nenechám nic dalšího ujít... Za mě čtyři a něco - do úplně dokonalé srdcovky chybělo málo - zaokrouhleno na čtyři z pěti.

Forma: ebook CZ
Vydáno: Host 2015
Stran: 320
Přečteno za: 8 dnů



5 komentářů:

  1. Jo, ten Seifert mi taky přišel super :)

    OdpovědětVymazat
  2. Autorka děkuje.
    Opravdu mě moc potěšilo, že se vám knížka líbí. S dovolením přidávám na svůj facebook a slibuju, že se i příště budu snažit. :-)
    Alena Mornštajnová

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já děkuju za komentář, potěšil moc! :)

      Vymazat
  3. Já jsem to stihla přečíst za 3 dny a úplně souhlasím s předchozími komentáři. navíc - A.M. svým vlastním úsporným stylem stihne obsáhnout osudy 3 generací ve 310 stránkách, to je obdivuhodné( její oblíbený autor - a můj taky - J.Archer potřebuje na "Cliftons´saga" 5 tlustých knih). A ty kapitoly nadepsané částmi ze Seiferta - what a great and new idea!!!
    Radka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, přesně, skvělý styl... A ten Seifert jako třešinka navrch! :)

      Vymazat