sobota 10. října 2015

Rainbow Rowell: Fangirl

Z několika stran jsem o ní v poslední době slyšela. A vzhledem k tomu, že autorčin poslední počin jsem tu začátkem roku vynášela do nebe, nenechala jsem si ujít ani Fangirl (díky za půjčení, pet!)

"Ačkoli jsou až na fyzickou podobu každá úplně jiná, Cath odjakživa sdílela se svým dvojčetem Wren všechno: oblečení, trápení s rodiči i vášeň pro knížky o mladém kouzelníkovi Simonu Snowovi. Jenomže teď obě nastupují na vysokou školu a Wren poprvé nechala Cath na holičkách – nechce s ní bydlet na koleji. 

Potíž je v tom, že Cath na rozdíl od sestry není právě společensky zdatná. Jejím přirozeným prostředím je internet, kde se nemusí nikomu dívat z očí do očí a kde tisíce fanoušků nadšeně čtou její povídky ze světa Simona Snowa. A to je svět na hony vzdálený bludišti školních budov, v němž číhají nástrahy v podobě všech možných fobií, děsivých spolubydlících s neodbytnými kamarády a profesorek tvůrčího psaní, které o fanfikcích nechtějí ani slyšet. 

Co ale Cath zbývá než zachovat klid a nedat se?"

Nečetlo se to špatně - na to, kolik to bylo stránek, to šlo rychle. Ovšem zpětně mi přijde, že by knížka mohla být klidně poloviční, zredukování nadbytečných motivů by jí dle mého dost prospělo. A byť jsem Cath s Levim fandila (pochopitelně :)), tak mi přišlo, že se autorka na konci až příliš soustředila na ústřední dvojici a pozapomněla uzavřít i další linie či motivy. Otec a jeho duševní zdraví, Wren, Wrenin vztah s Courtney, Wrenin vztah k alkoholu,  Laura, jako by na konci bylo vlastně úplně jedno, jak to s nimi dopadne/půjde dál - hlavně že má Cath Leviho.

No, a pak je tu celá ta věc s fanfikcemi, se Simonem Snowem (= milión pseuudodkazů na HP svět). Upřímně, moc jsem nepochopila nutnost protkávat děj příběhu úryvky z Cathiných fanfikcí, když s příběhem nesouvisely a nijak jej dál neposouvaly. Chápu, že měly ilustrovat Cathin svět a sílu tvůrčího ducha, ale popravdě to byly ty nejmíň zajímavé a zábavné kousky textu. I o banalitách z jídelny jsem četla radši.

Ono to teď vypadá, že jsem to dost zdrbla a jenom kritizuju. Rozhodně nemůžu knížce upřít čtivost, neotřelou hlavní hrdinku (byť mi její uzavřenost přišla občas až extrémní a nezdravá) a obecně sympatické postavy (Reagan, Levi, Piperová). Jen mi po dočtení těch 456 stránek přišlo, že příběh tak nějak vyšuměl do prázdna. Škoda.

Je to tak na tři a půl. A už hrozně dlouho tu dumám, jestli se spíš přiklonit ke trojce nebo ke čtyřce... po zralé úvaze a srovnávacím zhodnocení to jsou tři z pěti (lepší tři, ale čtyřková knížka to pro mě nebyla).

Forma: CZ
Vydáno: Yoli 2015
Stran: 456
Přečteno za: 7 dní


3 komentáře:

  1. A dyť jo, taky jsem dala tři. Ale vzhledem k tomu, že na začátku jsem to viděla na dvě, jsem byla vlastně docela spokojená :D Snow byl provar, dost nechápu, že to teď vychází jako celá knížka... 8-o Ale hodně mě oslovila celá linie s Piperovou a rady o psaní.

    OdpovědětVymazat
  2. pro me to byla blbost a naprosta ztrata casu, kterej se dal stravit necim kvalitnejsim... ale moje chyba no, mela jsem si precist aspon par stranek v knihkupectvi a nekoupit to :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já už bez toho nekupuju asi nic. I toho sebenejdoporučovanějšího bestselleru si aspoň stáhnu ukázku ebooku - poslední dva roky jsem to neudělala jen u dvou dárků a jen Eleanor&Park mě nezklamala, Zvláštní smutek citronového koláče bych si nejspíš bývala nekoupila.

      Vymazat