pátek 27. listopadu 2015

Gabrielle Zevinová: Příběhy opředený život A. J. Fikryho

Konečně zase něco lepšího, než ty dvou/tříhvězdičkové "radosti" poslední. Po čase zase něco v "papíru", koupeno na osobní doporučení zaměstnanců mého oblíbeného knihkupectví Kosmas. :)

"Na odlehlém ostrově Alice ve státě Massachusetts mají sice knihkupectví přímo na hlavní třídě, ale společenský ani kulturní život se tu kolem něj rozhodně netočí. Jeho majitel A. J. Fikry by se sám ochotně označil za mrzouta a snoba a od doby, kdy při autonehodě přišel o manželku, tráví většinu večerů nad rozmrazenými hotovkami a lahví vína. Další rána osudu přijde, když ho neznámý zloděj připraví o jediný cennější majetek, vzácný výtisk Poeových raných básní. Nečekaně je to však právě krádež, co dá Fikrymu první impuls, aby se pomalu odrazil ode dna – a když pak jednoho dne najde mezi regály mimořádně výřečnou, nevšedně bystrou a zcela bezprizorní dvouletou holčičku, jeho život se definitivně obrátí naruby."

Ve své podstatě je to příběh neskutečně banální - na začátku knihy se pan Fikry se setkává s Amélií, aby s ní nakonec prožil láskyplný život, do toho mu v jeho knihkupectví nalezená Maya přinese do života spoustu radosti a dá mu nový smysl. Jedno klišé vedle druhého. Vlastně se knížka od začátku do konce drží dost na hraně mezi cituplnou milou knížkou a slzopudnou ultraslaďárnou. Naštěstí vyhrává spíš ta první část. Přemýšlela jsem, čím to je - asi nejspíš dobře napsanými postavami plus zajímavou formou. Fandíte Amélii, fandíte Fikrymu, fandíte Maye, dokonce fandíte i Ismay, když přijde čas...
Pozoruhodná je forma - v podstatě to je kniha povídek, každá uvedená Fikryho poznámkou, proč by si Maya měla přečíst jím doporučenou povídku od klasických autorů. Literatura o literatuře. A v tom všem postupně poznáváme jednotlivé postavy a rozplétáme ono zpočátku záhadné klubíčko příčin a následků, jak se vlastně stalo, že se dvouletá Maya ve Fikryho knihkupectví objevila.
Je to milé, je to příjemné čtení, kdo chce, tak tam najde spoustu chytrých odkazů a spisovatelských hříček (jedna z postav je hodný policista, který s oblibou čte detektivní příběhy a zakládá klub čtenářů policejních příběhů, kde spolu s kolegy policajty mimo jiné kritizuje popisy policejní práce v detektivkách - zní to asi složitě, ale je to vtipné :)).
Občas bývá téhle knížce vyčítáno, že je přeslazená a kýčovitá. A ano, z části se s tím dá souhlasit. Ale pořád si stojím za tím, že balancuje na té správné straně kýčovosti a že je to milé čtení. Což není zas tak málo. Nakonec čtyři z pěti, byť to jsou kapánek slabší čtyři. Před zaokrouhlením to je tak na 3,8/5. :D

Forma: CZ
Vydáno: Argo 2015
Stran: 232
Přečteno za: 6 dnů



1 komentář:

  1. Che, ale to zní dobře, klub kritiků zobrazení policejní práce v románech :D věřím, že to většině policajtů musí lézt dost krkem :)))

    OdpovědětVymazat