pondělí 16. listopadu 2015

Sue Townsendová: Žena, která si šla lehnout a rok nevstala

No, tak do třetice... Fakír byl slabej, minulé Kdybys mě teď viděla taky nic moc, ale pořád to nic nebylo na tuhle "Ženu v posteli"...

"Co je příčinou Eviny krize, která ji přiměla schovávat se pod peřinou? Možná pověstných stokrát nic… Počínaje matčinými a učitelčinými drobnými, "dobře míněnými" radami a poznámkami v době dospívání, schopnými navždy podkopat tolik potřebné sebevědomí. Přes manželovo samozřejmé přijímání vzorné péče o chod domu a domácnosti. Konče čím? Nevděkem vlastních dětí? Nedostatkem "času na sebe"? Nedostatkem lásky? Nedostatkem obyčejné lidskosti? 

Román britské autorky, proslavené především humornou ságou o nesnadném dospívání Adriana Molea, není vůbec lacině feministický. Ani v příběhu ženy, která odmítala vstát z postele, jí nechybí břitká ironie, tentokrát je ovšem zaměřena méně politicky. O to více se týká "obyčejných" lidských vztahů."

Do poloviny jsem čekala, kdy se to rozjede. Pak jsem předpokládala, že z toho aspoň něco zajímavého vyplyne na konci. Ale nic. Nic. A přitom mi přijde, že to potenciál klidně i mělo. Eva, žena padesátnice, vyprovodí své dva potomky na univerzitu, lehne si do postele a rozhodne se v ní chvíli zůstat. Nedělat nic. Přemýšlet. Soustředit se na sebe. Až potud dobrý. Leží, nechává se krmit, obskakovat. Nejdřív (nevěrným) manželem, pak matkou a tchýní. Nebo svým novým přítelem Alexem. Shodou okolností se na čas stává mediální hvězdou, každopádně nakonec ji postupně všichni opustí - ono nikoho nebaví nechat se jen tak bezdůvodně využívat, takže ani Alex, který je do ní zamilovaný, to nevydrží. Konec přichází v okamžiku, kdy se objeví reálné nebezpečí Evina odvozu do psychiatrické kliniky - tehdy se k ní (nebo pro ni) matka i Alex vrátí a... A nic. Prostě to celé končí. Bez přerodu, bez vyústění, prostě tak nějak nijak.)
Ovšem konec do nikam bych možná i skousla, kdyby šlo aspoň o zajímavé postavy. Eva a její rozhodnutí se sice pozoruhodné a částečně jsem dovedla pochopit její touhu vyskočit z nakupovacího / vařícího / uklízecího kolotoče, ale není to postava, kterou byste milovali. Jen pozorujete, čekáte, co zase vymyslí, ale nesoucítíte s ní. Podobně dvousečně to je s Ruby (Evinou matkou), případně s Yvonne (Evinou tchýní), ale dál už je to spíš jako panoptikum. Brian (Evin nevěrný manžel), jejich děti (geniální a matematicky nadaná dvojčata), Titánie (Brianova milenka) a hlavně Poppy (univerzitní spolužačka Eviných dětí, která lže a využívá celý svět ve svůj prospěch) - to jsou všechno tak úděsně vykreslené postavy, že s nimi nemůžete soucítit, ani kdybyste chtěli. Chovají se jako úplní pitomci a většina jejich scén mi přišla pro děj samotný naprosto zbytečná, snad leda že by díky nim měla Eva vypadat sympatičtěji (což je ovšem dost mizernej důvod existence, nemyslíte?). Ano, dotkneme se složitosti dospívání, dotkneme se složitosti hledání pravé lásky, složitosti následné deziluze, ale pokud se tohle všechno děje postavám, které čtenáři nejsou blízké, tak to jde prostě všechno do kytek.
Od autorky jsem znala Adriana Molea (a byla to ve své době jedna z mých oblíbených knížek), dokonce i ilustrace v knize tyto deníky asociovaly, bohužel tady chyběl jakýkoliv nadhled nebo aspoň náznak humoru (nebo jsem ho aspoň nezaznamenala). Poznámka na okraj - je možné, že část viny padá i na kapánek kostrbatý a často neobratný překlad, je možné, že se část humoru mohla ztratit i zde.
Zkrátka celkově velmi špatný dojem. A ano, po čase mám zase pocit, že tahle knížka byla opravdu ztrátou času (o penězích nemluvě). Bohužel. Dvě z pěti. Možná spíš až jedna a půl z pěti zaokrouhlená nahoru. A to jen za tu originální prvotní myšlenku uvedenou v názvu knížky.

Forma: ebook CZ
Vydáno: Mladá fronta 2013
Stran: 336
Přečteno za: 11 dnů





Tu je pár překladatelských výhrad:
  • v pohárku byla Heinzova omáčka - česky se tomu klidně dá říct dessing, ne?
  • přihlásil se jako dobrovolník, ale odmítli ho, že se zrovna stal "mužem od rodiny" - spíš "otcem od rodiny"
  • ve stínu nízkého porostu hustých konifer - zní to natláple, ale myslím, že běžně (neodborně) se to moc nepoužívá
  • Nebudu to posílat hlemýždí poštou - snail mail se imho doslovně taky asi překládat nemá, řekla bych :)

3 komentáře:

  1. Viditelně se paní Townsendová chtěla inspirovat různými stoletými staříky, co vylezou z okna a zmizí, ale nezvládla to :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, to zní velmi pravděpodobně :) Nejsem si teda jistá (a nechce se mi to teď ověřovat :D), jestli to sedí i časově, ale to je vedlejší... Holt prostě myšlenka dobrá, provedení velmi slabé, bohužel.

      Vymazat