pátek 25. března 2016

Liane Moriarty: Na co Alice zapomněla

Narozeninový dárek, knížka od stejné autorky jako lednové Sedmilhářky... Rozhodně trefa do černého, pet (dík! <3)!

"Když se Alice probere na zemi v posilovně, má na hlavě pořádnou bouli a myslí si, že je jí dvacet devět a čeká první dítě se svým superúžasným manželem Nickem. Jenomže pak se dozví, že se jí z paměti právě vymazalo deset let života a že je ve skutečnosti devětatřicetiletá neurotička, která nejraději tráví svůj volný čas v posilovně nebo na poradách školního výboru se ženami, jež kdysi nesnášela. Jak se to stalo, že se její život tak radikálně změnil? Proč ji její manžel nenávidí? Co tak hrozného provedla, že s ní její milovaná sestra skoro nemluví? A do toho si není schopná vůbec vzpomenout na svoje tři děti – ne, Alice se najednou vidí jinýma očima a ta nová žena, o které jí vyprávějí, se jí vůbec nezamlouvá. Najde způsob, aby se znovu stala tím člověkem, kterým bývala?"

Upřímně, knížka je podstatně hlubší než vyznívá z anotace. Možnost podívat se sama na sebe o deset let mladšíma očima je zkušenost nesmírně zajímavá. Bez vzpomínek a bez souvislostí se Alice někdy až děsí sama sebe - co se stalo s osobami kolem ní, jak se změnily a převrátily vztahy, kdo se stal z ní samé. Vybavuje si detaily, které ostatní už zapomněli. Chová se najednou úplně jinak. Hledá cestu zpátky k Nickovi, ke své sestře i ke svým dětem. Snaží se si vzpomenout - a když k tomu konečně dojde (ok, asi lehkej spoiler, uznávám), dosedne zase všechno zpět. Naštěstí ale Alici její o deset let mladší já ovlivní natolik, že je schopná podívat se na svůj současný život i z trochu jiného pohledu.

Liane Moriarty umí! Umí psát o vztazích a o běžných každodenních problémech, ve kterých se snadno najde každý, a přitom píše zajímavě a chytlavě. Je velmi snadné si její postavy oblíbit a fandit jim, ačkoliv je jasné, že (ani zdaleka) nejsou dokonalé. Tak je to i s Alicí - fandíte jí, prožíváte spolu s ní zmatení, když se jí ztratí deset let života, objevujete její současné já, na které se díváte mladšíma (bezdětnýma) očima a spolu s ní se nestačíte divit. A skoro se bojíte toho, co nutně musí na konci přijít... Navíc její příběh lemují příběhy dalších postav - Aliciny sestry a její "babičky". Stejně jako v Sedmilhářkách se na konci všechno tak dokonale prolne...

Celou dobu jsem měla pocit, že autorčiny Sedmilhářky byly přece jen lepší, ale když jsem dnes dosprintovala až k finále, tak myslím, že se jim Alice přinejmenším vyrovná. Rozhodně mi ještě několik dní zůstane zavrtaná v mysli a já budu přemýšlet o tom, co by na můj současný život řeklo moje o deset let mladší já... :) Čtyři (a půl - hlavně za nespočet podnětů k přemýšlení) z pěti, zaokrouhleno dolů (nejvíc asi za značnou předvídatelnost příběhu), na čtyři. Ale doporučuju všema deseti, solidní počtení!

Forma: CZ
Vydáno: Ikar 2015
Stran: 432
Přečteno za: 16 dnů



1 komentář: