Puffin(us) bloguje

February video challenge - updated!

2012-03-02T13:39:00.001+01:00

Update: Kvůli autorským právům jsem byla nucena vyměnit písničku u druhýho videa, ale už by mělo fungovat i to... ;)

Konec února a první březen. To znamená konec natáčení, konec February video challenge, spočívající v natočení krátkého videa z každého dne. Uznávám, bavilo mě to. Ale taky uznávám, náročný to bylo. Takže jo, super, ale opakovat to hned tak nemíním. Nejdřív tak za rok? Únorová tradice? ;)

Mám dvě verze - první povedenější, která se mi vylíhla v hlavě, sotva jsem začala přemýšlet o tom, co tak asi budu natáčet. Udělat celý únor jako jediný den. Dokonce jsem to tak chtěla i natáčet, ale po dvou dnech mi došlo, že na to je život velmi nepředvídatelný. Což se mi mimochodem krásně potvrdilo tím, že mi všechny ty naše nemoci málem znemožnily natočit něco o/v práci. O Mišákovi ve školce ani nemluvě.

Každopádně tu výsledek:

A dodatečně jsem stvořila i druhou, pěkně popořádkovou, s popiskama...
To tu:

P.S. Nikdy bych neřekla, jak je složitý veřejně natáčet. Třeba v tom Sparu. Nebo na józe. :D

Další muzeum - tentokrát Pardubice

2012-02-19T22:05:00.003+01:00

Po pronemocnělém víkendu se nám teoreticky dost chtělo na výlet, ale problém byl vymyslet vhodný cíl a plán. Ne moc daleko a spíš do interiéru. Volba nakonec padla na další muzeum, tentokrát v pardubickém zámku. Byla jsem tam relativně nedávno, ale tentokrát došlo na interiér. Prošli jsme rytířské sály (krásné malby na zdech), expozici starých pohlednic ve sklepě (Mišákovi se velmi líbilo mlátit o sebe otočnými stojany) a až nakonec to nejlepší. Staré zbraně, kde bylo pár novějších kousků i k ohmatání - pěkně si natáhnout zbraň a zmáčknout spoušť, to mělo úspěch. A polabská příroda - velké vitríny se zvířaty, divoké prase, na které se mohlo sahat (nevídáno!), liščí doupě a všudypřítomné mačkatelné čudlíky pouštějící zvířecí hlasy. Další dítě-friendly expozice. Takže i když to ze začátku vypadalo na nekonečnou drezůru jednoho nevybitého malého tvora, nakonec jsme si i tenhle kulturní sobotní výlet všichni užili jak se patří...

Goodbyn

2012-02-11T09:05:00.003+01:00

To jsem takhle jednou díky p. objevila stránku s opravdu originálními nápady na dětská jídla - Bird food 1 a 2 na blogu jménem Bleubird - velmi inspirativní. A pak jsem na těch samých stránkách našla rubriku Kiddo Lunch aneb domácí obědy pro školou povinné děti. Tam mě kromě dalších inspirativních nápadů fascinovaly obědové krabičky, ve kterých bylo jídlo nafoceno. O kus níž jsem se dočetla, že to jsou americké obědové krabice vyráběné firmou Goodbyn. Pět přihrádek, víčko tvarované tak, aby se věci uvnitř nepomíchaly, dodávané s 0,8 oz (cca 2 deci) lahví na pití plus dva archy myčkovzdorných nálepek, aby si děti mohly své krabičky pěkně po svém vyzdobit.
Nevím jak vy, ale já byla chycena, láska na první pohled. Nemohla jsem neobjednat. Nejzásadnějším problémem se stal výběr barvy - přišlo mi, že některé barvy jídlu vyloženě nesvědčí. Nakonec to bylo jednoduchý - v evropské verzi obchodu (Goodbyn Europe) měli zrovna slevu na pineapple barvu (jedna z barev, o které jsem vážně uvažovala), tak stačilo už jen pár kliků a bylo objednáno. Ten samý den mojeho budoucího ananasového goodbyna vyexpedovali a za tři dny byl u mě. Luxusní.
A teď k prvním dojmům - spíš než krabička je to pořádná krabice. Když pozorně prozkoumáte uvedené rozměry, tak v podstatě odpovídá (a lehce přesahuje) A4. Schválně jsem svoje fotky nafotila s klasickou půllitrovkou, pro lepší představu (mimochodem, firma dělá i menší verzi, Goodbyn Bynto, kterážto má sice jen tři přihrádky, ale rozměry má o to menší). Víčko se dobře otevírá, ale na druhou stranu solidně drží, když je správně zavřené (byť firma na stránkách upozorňuje, že není 100% Leakable). Láhev není tak malá, jak jsem se obávala. Nálepek je kupa a je tam od všeho trochu - pro děti hotovej ráj, ale i já bych si vybrala... O:-)
Celkový dojem je tedy velmi pozitivní, už se těším, až si do svého Goodbynu poprvé něco úžasného nachystám (ano, nebojte se, budu o tom zcela jistě informovat :P).

Muzeum aneb Nedělně kulturně

2012-01-29T14:33:00.003+01:00

Na badatelskou výpravu to dneska moc nebylo - těch mínus sedm by na nalomené zdravotní stavy mohlo mít dost špatný dopad - tak jsme se rozhodli (= Koalix geniálně vymyslel) pro návštěvu muzea. Přesněji Muzea východních Čech. Začali jsme "Měšťanskými vánocemi" - tuhle expozici jsme čirou náhodou stihli v její poslední den a byl to skvělý začátek. Staré vánoční ozdoby, vybavení domácností, staré hračky. Pak pár vycpaných zvířat (Cizinci a vetřelci v naší přírodě) a na dvou patrech archeologicko-historické expozice "Královské město nad soutokem" a "Od pevnosti k Salonu republiky". Mišáka pochopitelně nejvíc zaujaly vystavené modely města s dotykovým ovládáním, ale i jinak si nechal spoustu věcí ukázat a vysvětlit - pravěké šperky, sekyrky i nůžky, z novějších věcí třeba pošťáckou trumpetku nebo bambitky všeho druhu. Velkým hitem byly pochopitelně i hodinové stroje plné ozubených kol nebo královéhradecký automobil Start, na který se Mišák těšil už od přízemí. Nakonec jsme se stavili ještě otestovat tamější kavárnu a i ta prošla na výbornou - příjemné prostředí, obsluha i dobrý kafe. Zkrátka nedělní dopoledne jak malovaný... :)

Škvarkové muffiny

2012-01-24T22:13:00.003+01:00

Tak zase jednou přispěju do své receptové rubriky, přece jen už tu dlouho nic nebylo. A navíc, o recept na - v druhém blogu zmiňované - škvarkové muffiny už se několik lidí hlásilo...
Základní recept na slané muffiny je sepsaný z průniku několika receptů k nalezení na webu (sorry, přesné zdroje jsem si tehdy ještě nepsávala) a je vcelku univerzální, je už jen na vás, jestli přidáte škvarky, špenát nebo třeba kostičky sýra.

Přísady:
2 hrnky polohrubé mouky
prášek do pečiva (všude píšou dvě lžičky, ale já tam stejně vždycky šoupnu celej pytlík :))
lžičku soli
1 hrnek mléka
1 hrnek oleje NEBO rozpuštěného másla (mikrovlnka)
2 vejce
koření dle chuti, hodí se česnek, majoránka
škvarky nakrájené na menší kostky (přesné množství nevím, prostě přiměřeně ;))

Postup je prostý, klasicky smícháte práškové přísady (mouka, pr-do-peč, sůl, koření) v jedné misce, tekuté přísady (mléko, vejce, olej nebo máslo) ve druhé. Pak to už jen všechno dát dohromady - ideálně nalijte tekuté věci k práškovým a postupně promíchávejte. No a nakonec do hotového těsta přimíchejte ještě ty škvarky. A šup s tím do muffinové formy. Pečte na 180° po dobu 30-40 minut.
A nechte si chutnat... ;)

Bilance - rok 2011

2012-01-19T22:13:00.006+01:00

Nejdřív pár čísel...
Hradové a badatelské výlety: 25 (mimo jiné i velké hrady jako Karlštejn, Žebrák + Točník, Bezděz nebo Trosky)
Přečtené knížky: 3 - ano, velmi ostudný výsledek (Fulghum, Perdido, Obraz), mimochodem loni 12
Zhlédnuté filmy: 3 (Králova řeč, poslední HP, BD1), loni 4
Dnů na dovolené: Jeseníky jaro - 3, Rožmberk - 6, Jeseníky podzim - 3
Dnů ve Zlíně: 29 (letos lámu rekord, mám pocit ;))
Vypitých kafí: opravdu nepočítaně :D
Hmotnost: (k 1.1.2012) sice pořád dost, ale -4kg než loni touhle dobou ;)

P.S. Obrázky tu sice nemám přímo, ale k názvům měsíce jsem nalinkovala příslušné fotky z 365 projektu (neboli SEM - mimo leden a únor, ty jsou provizorně postaru :))

Leden
Nový rok začal tím, že nám doma nejela wi-fina. Všichni nemocní, jeden za druhým. Moleskinová horečka vrcholící cestou do Prahy. Pro Moleskiny, pochopitelně. :D Koalix odjel na KickOff. S EP jsme si udělaly matkoparty. Sněhový výlet na Oheb.

Únor
Několik badatelských výletů po Orlických. Mišák brzo vstával (v 5) a málo spal přes poledne. Upgrade na Win7. Pět dní ve Zlíně. Jeden totálně promigrénovaný den. Hodně internetu, málo spánku.

Březen
Narozeniny s výletem kolem Lichnice. První zmrzlé cesty na skútru. Zase jednou v kině - a výjimečně ne na pohádce - skvělá Králova řeč. Třináctidenní dieta podle Adélky. Výsledek: -5kg. Neustálé řešení Mišákovejch bobků. Poslední den v měsíci dorazil nový Canon! ♥

Duben
Babička s cukrovkou v nemocnici. Výlet do ZOO. První běhací pokusy. I s Koalixem v posilovně. Zápis do školky. Moje první dopravní nehoda - v roli poškozeného. Jeseníky - túra na Keprník, kde si Koalix uhnal zánět ledvin a Mišák rozflákal skleněnou vitrínu v jesenickém Albertu. Velikonoce.

Květen
Koalix doktorand. Školka - jo! Začátek dlouhého procesu odplínovávání. Výlet do Prahy. Den s EP+M. Výlet na Bezděz. Týden ve Zlíně (skoroléto) i s grandiózním rodinným setkáním v ZOO. Potštejn.

Červen
Pravidelné běhání - 2-3x týdně. Vodní hrátky s pistolkama. Litice - Frymburk - Landštejn. Koalix státnicuje na samé 1. Den s EP+M. Poslední hodiny FJ. Promoce, oběd v Atlantě. Tajemné pohledy s puffinama. :)

Červenec
Trosky. Testovací překládání. Kumburk (bez nabitých baterek - epic fail :)). Nepříliš vydařenej výlet na Strádov. Bouřky. Mišákova nová židle. Za bráchou do Pardubic. Velmi chladná dovolená v Rožmberku - kraj nádherný, hradů spousta, ale zima jak v psírně. Konec měsíce opět ve Zlíně (Galaxie).

Srpen
Zlín, Trenčín. Koupání v Tescoma bazénu. Doma trampolína. A Mišákova nová postel. Sama na posledním HP. Mišák bezplíňák. Naše nová postel. Týden na Horalce. Poslední učení v NB.

Září
Mišák poprvé ve školce - po cca 7 dnech zvykání úplně v pohodě :). Za odměnu na Karlštejn (+ Pho-přepadovka). Za trest na Křivoklát > Krakovec. A ještě Žebrák a Točník. Nástup do práce. Kurz vaření. První Plurk návštěva. Krátké podzimní Jeseníky - tentokrát je nemocnej Mišák.

Říjen
Po odpracovaném týdnu a půl jsem s Mišákem doma. Koalix v nemocnici. Práce - školka - docela stereotyp. Mišákovy třetí narozeniny. Říjnová blogchallenge - nakonec moje sólovka.

Listopad
Po čase povedenej narozeninovej dárek pro Koalixe - kafemlejnek. Dokumentační megaparty. Opět na pár dní Zlín, ale s nemocným Mišákem to za moc nestojí. Zase dva týdny doma s Miškinem. Krizovej konec měsíce. Posledního listopadu jdeme s EP na BD1.

Prosinec
Hektický prosinec. Po všech stránkách. Po týdnu ve školce je Mišák zase na 14 dní doma. Kupodivu stíhám všechny dárky. I ty nemožné. Vánoce. Trojdenní Zlín. Na Silvestra badatelský výlet a večer doma.

Nemohla jsem jinak

2012-01-16T22:56:00.003+01:00

Včera večer jsem vcelku náhodou klikla u Laury na FB na jeden link. Netušila jsem, co to se mnou udělá. Příběh rodiny se dvěma dětmi - Sárou a Kubou - které trpí nevyléčitelnou a smrtelnou chorobou (mukopolysacharidóza III. typu - Sanfilippo syndrom). Něco nepředstavitelného - dva roky máte zdravé šťastné děti a pak přijde tahle krutá diagnóza...
A přitom tam nenajdete žádné nářky, prostě popis toho, jak žijí. Otevřeně, bez příkras. Hodně mě to vzalo, už druhý den je nemůžu dostat z hlavy. Člověk si s pokorou uvědomí, jak málo si cení všeho, co považuje za samozřejmé. Jak jsou jeho starosti nicotné a život šťastný...
Tak jsem jim dnes poslala peníze na účet zřízený přes portál Baby-café. Vím, že Zavadilovi si za peníze své štěstí nekoupí. Ani dětem zdraví. Ale doufám, že jim aspoň trochu usnadní život. Přála bych jim do budoucna hodně síly a radosti.

Když někdo řekne blogchallenge...

2012-01-06T21:41:00.003+01:00

Navíc s přídavným jménem malinkatá a ještě je ten někdo Quanti (byť dle jejích slov je původně z FB), tak tomu se prostě nedá odolat...
Tak tedy:
1) Find out the song that was #1 the week you were born.
2) Find that song on YouTube.
3) Post that video on your wall without shame :)

Našla jsem si jak UK tak i US hit, oba songy jsou minimálně pozoruhodné, byť každý jinak. :D

UK hit - Tina Charles: I love to love - #1 od 02.03.1976 do 23.3.1976 (3 týdny)

US hit - Miracles: Love Machine - #1 od 29.02.1976 do 06.03.1976 (1 týden)

Jak říkám, pozoruhodné... :D
Díky, Quanti! ;)

Vroum vroum vroum II.

2012-01-01T21:29:00.003+01:00

Nedalo mi to a zase jsem se jednou pokusila o (ehm ehm) umělecký překlad. Tak tedy, Benabarovo: Vroum vroum vroum v češtině:

Ref:
Když jsem hledal pravou lásku,
projel jsem svět křížem krážem
Můj život se rozhořel a mé srdce dělá
vrum vrum vrum

Dnes večer jsem si vzal svůj nejlepší kabát
a starý dobrý klobouk
"Dovolíte..." "Až po vás..."
"Snad někdy příště...?"

Ref: Když jsem hledal pravou lásku...

Jdeme ulicemi ruku v ruce,
vy a já, jak bláznivé
Dovolíte mi vám nabídnout jako dárek
tenhle výtečný zákusek

Ref: Když jsem hledal pravou lásku...

Večer pod hvězdným nebem
nebo před televizí
mezi námi - to s vámi
ani náhodou

Chci číst ve vašich očích,
že mohu doufat ve šťastnější dny
a chci vás slyšet říct:
"Neodcházejte, zůstaňte tu pro mne!"

Ref: Když jsem hledal pravou lásku...

Ref: Když jsem hledal pravou lásku...

Myslel jsem, že všechno zapřu, abyste mne neopustila
"Ne, neopouštějte mne..."
Tahle hra mě zabije neboť mé srdce dělá
vrum vrum vrum

Vroum vroum vroum

2012-01-01T13:52:00.008+01:00

Letošní rok jsem zahájila s tímhle songem usazeným v hlavě a čím víc ho poslouchám, tím geniálnější se mi zdá...

A pro frankofily tu mám i text:

Ref:
J’ai parcouru le monde
Chercher l’amour profond
Ma vie s’allume et mon coeur fait
Vroum, vroum, vroum

Ce soir je porte mon plus beau manteau
et mon bon vieux, bon vieux chapeau
"Permetez..." "Après vous..."
"Peut-être la prochaine fois...?"

Ref: J’ai parcouru le monde...

Vous et moi marchant sur les chemins
Main dans la main c’est fou
Laissez-moi vous offrir un cadeau
Ce délicieux gâteau

Ref: J’ai parcouru le monde...

Une soirée sous le ciel étoilé
ou devant la télé
entre nous, avec vous,
pas du tout

Je veux lire dans vos yeux
Qu’il y a l’espoir de jours plus heureux
et vous entendre dire:
"Ne partez pas, il faut rester pour moi!"

Ref: J’ai parcouru le monde...

Ref: J’ai parcouru le monde...

Je pensais renoncer ne pas m’abandonner
"Non, pas m’abandonner..."
Ce jeu va me tuer car mon coeur fait
Vroum, vroum, vroum

Pffff (na poslední chvíli...)

2011-12-31T23:26:00.003+01:00

Vám všem, kterým jsem nebyla s to doručit své PF osobně, bych ráda popřála alespoň tady a takto hodně štěstí do roku 2012. Ať vám nastávající rok vyjde, jak má!
Puff.

Hořká čokoláda

2011-12-18T20:19:00.007+01:00

/a ne, tento příspěvek opravdu nebude o poživatině stejného jména ;)/
Po sto letech (dobře, tak sto ne, ale takových 15 už to možná bude, nějak to letí... :-o) jsem se pustila do rukavicového patlání kejdy na hlavu. Jinými slovy, do barvení vlasů. Před lety jsem během středoškolských let jsem na tehdejším mikádu experimentovala s mahagonovou. Výsledek mě nikdy moc nenadchl a přišlo mi to jako spousta zbytečné snahy s minimálním efektem a podobného snažení zanechala. Na dlouhá léta. Jenže hnědá už není, co bejvávala, a bílé vlasy v ní už dávno nejsou ignorovatelnou výjimkou. Tak jsem sáhla po "Hořké čokoládě". Barvení bylo příjemně jednoduché a vpravdě blbuvzdorné. Ale hlavně - ono to funguje! Ten pocit nešedivé hlavy je úžasný. Dodnes (a že už je to víc než týden :)). Byť si tento pocit užívám asi hlavně jen já sama, neb reakce okolí byly naprosto nulové. Což se dá vysvětlit několika způsoby... Pominu tu nelichotivou variantu, že jsou moje vlasy každýmu šumák, a budu se držet radši vysvětlení, že jsem měla šťastnou ruku při výberu odstínu, který je natolik shodný s původní barvou, že je změna těžko postřehnutelná. To zní mnohem líp, že? :P

Fotka z výletu na Výrov (to bílý ve vlasech je prosím sníh!):

P.S. Uroveň běžné šedivosti možno spatřit ZDE.

27.11.2010

2011-11-28T23:39:00.003+01:00

Přesně před rokem jsme měli takhle zasypanou zahradu, jak poetické...
Letos už víc než měsíc nepršelo (nedejbože nechumelilo), přes den bylo devět stupňů (nad!) a v podvečer jsem na poštu jela na skútru. Nevídáno. Prý nejteplejší a nejsušší podzim za 130 let...

Blog-challenge-ově (KBCH10)

2011-11-27T21:44:00.004+01:00

No, dala jsem si na čas. Z jednoměsíční blog challenge se tak nějak nenápadně stala dvouměsíční. Ale aspoň dotahuji do konce, to mě šlechtí... :)
Možné body pro další BCH mě napadly hned tři, nebudu chrt a podělím se s vámi o všechny. Komentáře i další návrhy uvítám, už to vidím, jak se v lednu budeme všichni blogově nudit :P :D

1)Průšvih z dětství - něco, co jste neměli a přece udělali či provedli - určitě se něco najde u každého...

2)Podoba s rodiči - čím se podobáte svým rodičům (v dobrým i zlým)

3)Životní cíl - nikoliv sen, ale cíl - reálná představa toho, co chcete mít za sebou, až z vás bude dejme tomu sedmdesátiletej důchodce.

Co vy na to? :)

P.S. Mimochodem, teď, v posledním příspěvku bych ráda poděkovala oběma tvůrcům za neotřelou a všestranně zajímavou blog challenge. Je škoda, že se z ní nakonec všichni (včetně tvůrců) vyvlíkli, přesto doufám, že nebude zapomenuta... Tak zase někdy příště....;)

Kompletní zadání blog challenge podle KlaPi a sirhonzy:
~~(1) Napište minirecenzi na divadelní představení, které jste naposledy zhlédli~~
~~(2) Vymyslete nový vtip s Chuckem Norrisem~~
~~(3) Nakreslete beránka!~~
~~(4) Napište básničku o nevšedním zážitku dnešního dne o minimálně čtyřech verších~~
~~(5) Nafoťte vámi uvařené jídlo plus recept, jak ho vyrobit~~
~~(6) Představte nám knihu, kterou jste přečetli jako první~~
~~(7) Natočte videoblog!~~
~~(8) Nakreslete vlastní komixový strip~~
~~(9) Představte svého oblíbeného plyšáka~~
~~(10) Stvořte vlastní blogchallenge!~~

16.11.2007

2011-11-16T23:43:00.001+01:00

Bylo nebylo, byl jednou jeden svět, který se jmenoval SimSvět. Jedna z mnoha komunit kolem hry The Sims 2. Z 80% dámy, chlapů poskrovnu, pochopitelně. V listopadu 2006 to všechno začalo. A 16.11. 2007 jsme slavili rok simsvětí existence. V pražským mekáči. S jojama. It was fun... :)
I po těch letech mě fascinuje, kolik z těch lidí mám pořád aspoň jedním okem v merku. Některé i oběma. Co dělají, jak žijí. Sociální sítě nejsou až zas takové zlo, jak by se mohlo zdát... :)

Veršovaně (KBCH4)

2011-11-15T12:26:00.006+01:00

Zase - jako obvykle - mě múza pěkně vypekla. Říkala jsem si, že přece nemůže bejt tak složitý vymyslet básničku. Ale ať jsem si lámala hlavu a mořila se jakkoliv, tak furt nic. Až včera v čekárně na Poliklinice to najednou udělalo BLIK (nebo možná CVAK, teď nevím přesně :D) a první dvojverší bylo na světě. A za chvíli další dvě. A pak když už jsem zápisník schovala, tak ještě. A ještě...
A tak to přesně má být. Některý věci se nedaj lámat přes koleno, prostě příjdou samy.

Pondělní ráno

Venku mlha jako blázen,
(někdo vylil mlíka bazén!)

Do školky jedem nadvakrát,
želvy zůstaly doma (ku*vadrát!)

Spěchám na krev, upír nejsem,
(jakýkoliv jídlo dej sem!)

Šlo to rychle, chválabohu,
(teď tak zalézt do brlohu!)

Fofrem frčím do práce
(to zas bude legrace!)

--- --- ---

P.S. A pokud se vám úroveň básničky zdá býti nevysoká, tak si to schválně zkuste sami, ona to zase není taková pr...., ehm, legrace. :D

Komixově (KBCH8)

2011-11-04T21:59:00.005+01:00

aneb 8. úkol z Blog challenge podle KlaPi a sirhonzy ;)

Na konec mi zůstaly samé tvůrčí-nápad-vyžadující úkoly. Potřebovala jsem nápad. Nad tím jsem se trápila dobře tři dny. Ale jak dorazil, realizace byla dílem okamžiku. Po zralé úvaze jsem zavrhla vlastnoruční kresbu a vypomohla si Strip generatorem. Šikovná věcička. A je mi jasný, že to zřejmě nedoceníte, ale komixové ztělesnění kafemlejnku, který jsem velmi kreativně vytvořila ze nabízených předmětů (skříně, obrazu, tří koulí, mechanickýho klíčku, koštěte, baterky a hodinek), považuju za svůj epic win. A mimochodem, nejlepší inspiraci přináší sám život. True story. :D

Kafemlejnek

(A ano, vím, už je lehce po termínu, ale když se zakousnu, tak jedu a nehledím napravo nalevo. Prostě ještě tejden předstírejte, že je říjen... O:) :D)

Kompletní zadání blog challenge podle KlaPi a sirhonzy:
~~(1) Napište minirecenzi na divadelní představení, které jste naposledy zhlédli~~
~~(2) Vymyslete nový vtip s Chuckem Norrisem~~
~~(3) Nakreslete beránka!~~
(4) Napište básničku o nevšedním zážitku dnešního dne o minimálně čtyřech verších
~~(5) Nafoťte vámi uvařené jídlo plus recept, jak ho vyrobit~~
~~(6) Představte nám knihu, kterou jste přečetli jako první~~
~~(7) Natočte videoblog!~~
~~(8) Nakreslete vlastní komixový strip~~
~~(9) Představte svého oblíbeného plyšáka~~
(10) Stvořte vlastní blogchallenge!

Plyšatě (KBCH9)

2011-10-31T22:55:00.008+01:00

aneb 9. úkol z Blog challenge podle KlaPi a sirhonzy ;)

Představení oblíbeného plyšáka - hmm, ale kterýho? Pro jistotu jsem se rozhodla prohrabat se historií... Plyšáků jsem nikdy moc neměla, žádný (klasický) plyšový medvěd. Ale nejblíž k tomu měl huňatý pes ušitý z pravé mongolské psí kůže (tedy jestli se nepletu), co jsem dostala jako dárek od známých, co s námi jezdívali na dovolenou (a mimo jiné strávili kus života v Mongolsku). Mám pocit, že jsem mu říkala Sikina. Pak dlouho nic. A když mi bylo dvanáct (z tehdejšího pohledu na život jsem si připadala už totálně velká a skoro dospělá), tak dostal taťka obřího bílého psa s plandavýma ušima. Já, velká a skoro dospělá, jsem se do něj totálně zbláznila. Spával se mnou v posteli, svěřovala jsem se mu, prostě takovej správnej tajemník. Pojmenovala jsem ho Falco (podle lítajícího psa v Nekonečným příběhu) a pamatuju si, jak mě štvalo, když mu rodiče občas omylem říkali Fido. :D
Nejvíc plyšáků jsem - poněkud paradoxně - podostávala až v posledních deseti letech. Aktuálně náš plyšový zvěřinec čítá několik papuchalek, tučňáky, wombaty, sovy, medvědy a koaly. Různého původu a s odlišnou historií. Rozhodně by se mi můj aktuálně nejoblíbenější plyšák vybíral obtížně. A on si je stejně zcela nepokrytě přivlastnil Mišák - momentálně rokují v jeho bývalé šprušlíkaté postýlce, tedy až na dvojici spánek hlídacích koal... Takže tak. :)

Dodatečný update: Ano, tak pochopitelně jsem na jedno plyšové stvoření zapomněla, koukám (děkuju za připomenutí, matičko ;)). Kocour s červeným tělem, plandavýma černýma nohama a zelenýma očima. Tak nějak odnepaměti (jak vidno podle fotky :D). Ač byl dlouho větší než já, byla jsem ho ochotná vláčet všude. Dokonce i u doktora jsem ho jednou měla, když jsem se píchla do oka o jeden jeho špičatej vous... :D

Kompletní zadání blog challenge podle KlaPi a sirhonzy:
~~(1) Napište minirecenzi na divadelní představení, které jste naposledy zhlédli~~
~~(2) Vymyslete nový vtip s Chuckem Norrisem~~
~~(3) Nakreslete beránka!~~
(4) Napište básničku o nevšedním zážitku dnešního dne o minimálně čtyřech verších
~~(5) Nafoťte vámi uvařené jídlo plus recept, jak ho vyrobit~~
~~(6) Představte nám knihu, kterou jste přečetli jako první~~
~~(7) Natočte videoblog!~~
(8) Nakreslete vlastní komixový strip
~~(9) Představte svého oblíbeného plyšáka~~
(10) Stvořte vlastní blogchallenge!

Minirecenze na divadelní představení (KBCH1)

2011-10-30T12:45:00.008+01:00

aneb 1. úkol z Blog challenge podle KlaPi a sirhonzy ;)

Ne, nebyla jsem v divadle. A ano, přiznávám, ani jsem tímto směrem neučinila žádný pokus. Ani jsem s tím nepočítala. I tahle divadelní challenge bude maličko fejk. Ale přece jen tu něco divadelního mám...
Mám ráda muzikály. Většinou francouzské (byť Bídníky miluju v jejich anglické verzi) - Romeo et Juliette, Notre Dame de Paris, starší Starmania a další. Jsou pro mě zdrojem zajímavých a po jazykové stránce neotřelých textů (velmi dobré didaktické materiály, kupříkladu), k tomu většinou chytlavá hudba a navíc celé to divadelní pojetí dané látky... Prostě je mám ráda. Hodně. Není bez zajímavosti, že české muzikály mě nechávají naprosto chladnou, jediná čestná výjimka budiž česká verze Bídníků, na ty jsem se dokonce vypravila do Prahy (a dokonce jsem přinutila Pho jít se mnou - mimochodem, předevčírem to bylo přesně pět let ;)). Když se mi před časem naskytla možnost, rozšířila jsem svou sbírku o další dva kousky. Ale z vrozeného konzervatismu se mi do nich pořád nechtělo, pokaždé jsem radši sáhla po starém a osvědčeném. Až přišla KBCH, která mě dokopala...
Volba padla na Les Dix Commandements (Deset přikázání), příběh Mojžíše muzikálovou formou. Nevím jak vám, ale mně to zní divně už takhle. Nevadí mi zpívající Romeo ani zpívající Quasimodo, dokonce ani zpívající Javert, ale prostě zpívající Mojžíš a zpívající Ramses mi nesedí. Sorry. Jinak kostýmy bez výhrad (přežila jsem i jistou dávku egyptské extravagantnosti), scéna nápaditá (přechod Rudého moře), písničky slušné (ale zase žádná srdcovka na první poslech). Trochu výhrady mám k hereckému obsazení - mužské postavy ještě ušly, hlavně Daniel Lévi byl jako Moïse výborný, ale z ženských postav mi seděla snad jen Ginie Line (Nefertari), jinak nic moc (obecně mi přišlo, že se jedná o zpěváky a zpěvačky spíše druhého až třetího nálevu). Ale zásadní problém mám hlavně s tématikou - aby velké finále muzikálového představení sestávalo ze scény Mojžíše, který přináší desatero přikázání vytesané do kamene, no nevím, přátelé, mě to prostě nějak míjí. Přijde mi, že smíření Kapuletů a Monteků nebo Valjeanova smrt s vizí příjemnější budoucnosti pro Cosettu a Mariuse jsou přece jen vhodnější kulisy pro masové závěrečné finále.
Podtrženo, sečteno - obávám se, že Deset přikázání se mou trvalkou nestane - čili díky, sbohem, těšíme se na další...

Na ukázku asi nejlepší song se závěrečnou děkovačkou (víc případně najdete na YouTube, stačí hledat Les Dix Commandements):

Kompletní zadání blog challenge podle KlaPi a sirhonzy:
~~(1) Napište minirecenzi na divadelní představení, které jste naposledy zhlédli~~
~~(2) Vymyslete nový vtip s Chuckem Norrisem~~
~~(3) Nakreslete beránka!~~
(4) Napište básničku o nevšedním zážitku dnešního dne o minimálně čtyřech verších
~~(5) Nafoťte vámi uvařené jídlo plus recept, jak ho vyrobit~~
~~(6) Představte nám knihu, kterou jste přečetli jako první~~
~~(7) Natočte videoblog!~~
(8) Nakreslete vlastní komixový strip
(9) Představte svého oblíbeného plyšáka
(10) Stvořte vlastní blogchallenge!

Videoblog (KBCH7)

2011-10-25T23:26:00.009+02:00

aneb 7. úkol z Blog challenge podle KlaPi a sirhonzy ;)

No, všechny ty "jednodušší" úkoly už jsem si vyžrala, začíná to bejt čím dál krutější. Na nějaký žvanění před kamerou moc nejsem, ale když už jsem měla za úkol vyrobit videoblog, rozhodla jsem se pro něco praktického a užitečného. Francouzský diktátek. :P
Básnička, kterou jsem se naučila před deseti lety, kdy se jí měla za úkol naučit nazpaměť moje jedenáctiletá svěřenkyně a dost s ní bojovala. Mně to šlo tak nějak samo. Čas od času se pak vynořila a připomněla. Tak jako o víkendu, kdy mě konečně napadlo, co s tímhle úkolem udělám.
Tak tedy, frankofilové, uvítám vaše diktáty - buď do komentů nebo na email. Tu to je... ;)

Kompletní zadání blog challenge podle KlaPi a sirhonzy:
(1) Napište minirecenzi na divadelní představení, které jste naposledy zhlédli
~~(2) Vymyslete nový vtip s Chuckem Norrisem~~
~~(3) Nakreslete beránka!~~
(4) Napište básničku o nevšedním zážitku dnešního dne o minimálně čtyřech verších
~~(5) Nafoťte vámi uvařené jídlo plus recept, jak ho vyrobit~~
~~(6) Představte nám knihu, kterou jste přečetli jako první~~
~~(7) Natočte videoblog!~~
(8) Nakreslete vlastní komixový strip
(9) Představte svého oblíbeného plyšáka
(10) Stvořte vlastní blogchallenge!

Letadélko Káně (KBCH6)

2011-10-22T21:59:00.007+02:00

aneb 6. úkol z Blog challenge podle KlaPi a sirhonzy ;)

I o tomhle úkolu jsem hodně přemýšlela. Navzdory tomu, co KlaPi automaticky předpokládá (a sice že si svou první přečtenou knížku přece musíme pamatovat), si fakt nepamatuju, která to byla. Jak mi taťka před spaním čítával a jak jsem pak stejné knížky četla pak ještě několikrát sama (jojo, vždycky jsem byla repetitive reader, evidentně :D) a jak jsem naopak spoustu knížek znala ještě předtím, než jsem uměla číst, se mi to prostě plete. Knížek si pamatuju spousu, ale žádnou "první". Každopádně jsem nakonec vybrala tu, která k tomu měla asi dost blízko. O letadélku Káněti. Měli jsme ji doma přesně v tomhle zažloutlém vydání (žádná nová Zmatlíková) Milovala jsem ji od mala (co si budeme povídat, hodně za to mohl pes Kociánek :D). Fascinovaly mě děti, které uměly lítat letadlem a hořce jsem litovala, že nikde poblíž není žádný hangár. A obávám se, že kdyby tomu tak bylo, tak bych se tam neváhala vloupat pro svoje vlastní Káně!

P.S. Jo, a hrozně si pamatuju, jak jsem řešila, jak že to vlastně dopadlo úplně na konci, protože tam byla věta, že maminka jednoho z těch dětí omdlela a už se nevzpamatovala. Tak jsem dumala, jestli jako fakt umřela nebo ne a jak se těm všem malým letcům s tímhle žilo. (Hotovej filozofikus, co? :))

Kompletní zadání blog challenge podle KlaPi a sirhonzy:
(1) Napište minirecenzi na divadelní představení, které jste naposledy zhlédli
~~(2) Vymyslete nový vtip s Chuckem Norrisem~~
~~(3) Nakreslete beránka!~~
(4) Napište básničku o nevšedním zážitku dnešního dne o minimálně čtyřech verších
~~(5) Nafoťte vámi uvařené jídlo plus recept, jak ho vyrobit~~
~~(6) Představte nám knihu, kterou jste přečetli jako první~~
(7) Natočte videoblog!
(8) Nakreslete vlastní komixový strip
(9) Představte svého oblíbeného plyšáka
(10) Stvořte vlastní blogchallenge!

Chuck (KBCH2)

2011-10-22T21:45:00.007+02:00

aneb 2. úkol z Blog challenge podle KlaPi a sirhonzy ;)

Jestli mi něco dalo zabrat, tak to je druhý, zdánlivě jednoduchý úkol: Vymyslete nový vtip s Chuckem Norrisem. Vzhledem k tomu, že už o tom přemýšlím (sice jen na pozadí, ale vlákno jede furt) víc než tři týdny a nic, přátelé, opravdu NIC potenciálně vtipného mě nenapadlo, rozhodla jsem se o první, ehm, fejk KBCH. Když jsem spatřila

Chuck Norris is the only one who knows Ted Mosby’s wife!
(source, via polkiller)

věděla jsem, že nic lepšího a nic jiného nemůžu k tomuto úkolu zveřejnit. Sorry. :)
P.S. A jestli si chcete počíst a třeba zjistit, že některý Chuck Norris vtipy neznáte, doplňte si vzdělání ZDE... ;)

Kompletní zadání blog challenge podle KlaPi a sirhonzy:
(1) Napište minirecenzi na divadelní představení, které jste naposledy zhlédli
~~(2) Vymyslete nový vtip s Chuckem Norrisem~~
~~(3) Nakreslete beránka!~~
(4) Napište básničku o nevšedním zážitku dnešního dne o minimálně čtyřech verších
~~(5) Nafoťte vámi uvařené jídlo plus recept, jak ho vyrobit~~
(6) Představte nám knihu, kterou jste přečetli jako první
(7) Natočte videoblog!
(8) Nakreslete vlastní komixový strip
(9) Představte svého oblíbeného plyšáka
(10) Stvořte vlastní blogchallenge!

Podzimně

2011-10-15T23:07:00.002+02:00

Dobře, přiznávám, i podzim dovede být krásný... Třeba to "průzračné" ráno, kdy jsem jela do práce a na pár vteřin měla před sebou cestu ztrácející se v ranní mlze prosvětlené sluncem. Hned mi to v hlavě secvaklo - to by byla fotka. Na to jsem si vzápětí sama oponovala, že přece nebudu zastavovat, že to určitě není poslední krásné ráno a že si to vyfotím příště. No ale o dvě křižovatky dál už mi bylo jasný, že bych ten obraz hned tak z hlavy nedostala a pokorně se vrátila - po třech autech a jednom cyklistovi jsem pak ulovila tuhle fotku. Stálo to za to... :)

Beránek (KBCH3)

2011-10-12T23:24:00.006+02:00

aneb 3. úkol z Blog challenge podle KlaPi a sirhonzy ;)

Sice bych mohla po vzoru pana Exupéryho namalovat krabici s ideálním beránkem vevnitř, ale tak když challenge, tak challenge.
Tu je můj beránek, co má hlavu spíš jako čertík. Je to první pokus, nechtělo se mi to nijak pilovat "do dokonala". :)

Kompletní zadání blog challenge podle KlaPi a sirhonzy:
(1) Napište minirecenzi na divadelní představení, které jste naposledy zhlédli
(2) Vymyslete nový vtip s Chuckem Norrisem
~~(3) Nakreslete beránka!~~
(4) Napište básničku o nevšedním zážitku dnešního dne o minimálně čtyřech verších
~~(5) Nafoťte vámi uvařené jídlo plus recept, jak ho vyrobit~~
(6) Představte nám knihu, kterou jste přečetli jako první
(7) Natočte videoblog!
(8) Nakreslete vlastní komixový strip
(9) Představte svého oblíbeného plyšáka
(10) Stvořte vlastní blogchallenge!

Příběh pomlčky

2011-10-10T12:48:00.006+02:00

V rámci pracovního procesu jsem dnes objevila sílu pomlčky/spojovníku – jak taková krátká čárka umí krutě pozměnit větu :D

A man eating shark = a man who is eating shark meat.
A man-eating shark = a shark that eats humans.

Koho by to zajímalo, prozkoumejte krásy pomlček a spojovníků, je to úžasná věda. ;)

Krásný podzim versus podzim

2011-10-09T22:36:00.004+02:00

Rozdíl je jenom ve slunci...

Pseudo-ratatouille s kuřecím à la Puffin (KBCH5)

2011-10-05T23:11:00.009+02:00

aneb 5. úkol z Blog challenge podle KlaPi a sirhonzy ;)

Jednoduchých receptů obsahujících zeleninu, které s chutí jí i Mišák, nikdy není dost. Tahle navíc obsahuje ty druhy zeleniny, co se u nás jinak moc nevidí. Double win.

Kupte si:
1 menší cuketu, 1 menší lilek, 4 větší rajčata, 500g kuřecího, mraženou kukuřici. Trochu olivového oleje, sůl a koření počítám najdete doma.

Jak na to:
1. Cuketu nakrájejte na 0,5 cm plátky. Lilek taktéž. Rajčata na větší kostičky. Maso taktéž.
2. Rozpalte olej a prudce osmahněte kuřecí maso. Pak přidejte zeleninu. Osolte, posypte (kupříkladu provensálským) kořením. Expertní kuchaři mohou přidat ještě i cibuli nebo česnek, já na to nějak zapomněla... O:)
3. Přikryjte pokličkou a ztlumte teplotu. Občas promíchejte. Duste dokud není zelenina měkká (cca 30 min. - měla by krásně vonět a pustit hodně šťávy).

A to je vše, přátelé... Jako příloha se hodí jak brambory, tak i těstoviny, ale dovedu si představit i jíst tuhle masovozeleninovou směs jen s pečivem. Nevím jak vy, já to miluju! <3

Kompletní zadání blog challenge podle KlaPi a sirhonzy:
(1) Napište minirecenzi na divadelní představení, které jste naposledy zhlédli
(2) Vymyslete nový vtip s Chuckem Norrisem
(3) Nakreslete beránka!
(4) Napište básničku o nevšedním zážitku dnešního dne o minimálně čtyřech verších
~~(5) Nafoťte vámi uvařené jídlo plus recept, jak ho vyrobit~~
(6) Představte nám knihu, kterou jste přečetli jako první
(7) Natočte videoblog!
(8) Nakreslete vlastní komixový strip
(9) Představte svého oblíbeného plyšáka
(10) Stvořte vlastní blogchallenge!

Dino

2011-09-26T23:11:00.005+02:00

Už hodně dlouho nedostal Mišák tak zajímavou hračku - dinosaurus, co se vylíhne z vajíčka, to znělo dokonale. A taky jo... V sobotu večer jsme ho slavnostně nainstalovali do vody a druhý den ráno už byla skořápka prasklá a kousek dina koukal. A postupně se cpal ven víc a víc, až jsme mu pak s Mišákem malinko pomohli a byl venku komplet. Ještě půl dne ho zkusíme nechat máčet, ale přijde mi, že už moc nenabude.
Jo, a fascinuje mě, že je zelenej... :D Díky, peťulko! <3

P.S. Zkoušela jsem vám původně vyrobit animgif, ale ty barvy jsou mizerný, tak jsem nakonec nahodila i klasický fotky.
P.S.2 Kdo by chtěl taky, hledejte v hračkách toto.

Správná zelená (14.9.2010)

2011-09-14T22:28:00.002+02:00

Přesně před rokem bylo úterý. Den nakupovací. Náhoda mě zavedla do C&A, kde jsem - pravda, v oddělení pánské módy (což mi ovšem ani v nejmenším nebylo překážkou) - narazila na "mou zelenou". Mikina s kapucí za 498,- Neodolala jsem. Velká, příjemně teplá a úžasně zelená. Původně jsem s ní počítala třeba i na hradovýlety, ale nakonec jsem si ji zamilovala natolik, že jsem ji ze sebe doma téměř nesundala. Taky na to, chudák malá, vypadá... Vrchní zelená je značně sepraná a vyšisovaná (zato spodní flís barvu drží pořád krásně), rukávy odrbané, pár nevypratelných fleků. A stejně je to pořád moje "ňuchňací" mikina. Takový ekvivalent domácí pohody.
Přesto, když jsem před pár dny zase zavítala do C&A a uviděla tam - tentokrát dámské - mikiny za 198,-, opět jsem nezaváhala. A vzala rovnou dvě. Hnědou a modrou (zelená nebyla). Snad mi na rok zase vydrží... :D

Školka

2011-09-14T09:03:00.005+02:00

Se školkou je to zatím pořád "Dnes poprvé". Prvního září to bylo poprvé poprvé. Další den první megarodeo a první školko-oběd. Pak po víkendu první spaní. (Mimochodem, dobrovolné, sám si řekl, že chce ve školce spát. Neuvěřitelné... :D) Včera první den, kdy bylo celý ráno v pohodě a brek až při loučení. No a teď, po devíti dnech tu mám první den, kdy se se mnou ve dveřích třídy Mišák loučil opravdu vesele, s úsměvem zamával a bylo to. Děti tam totiž měly rozloženou žíněnku a učily se s panem učitelem dělat kotrmelec. A Mišák se hned letěl pochlubit, že už ho (už přece dávno) umí... Machr :D

A jestli je něco priceless moment, tak to je okamžik, kdy mě Mišák odpoledne uvidí, že už jsem pro něj přišla. Rozzáří se jako sluníčko, letí ke mně a vesele mi hlásí "Měl jsem se ve školce hezky!" :)

P.S. Fotky jsou z mobilu čili na kvalitu nehleďte... ;)

Kurz vaření

2011-09-13T13:50:00.003+02:00

Asi poslední věc, co by ode mě čekali ti, co mě znají, je účast na kulinářském kurzu s vařením jídel francouzské kuchyně. Popravdě, ve vaření si nikterak nelibuji, mám ráda rychlá a jednoduchá jídla, co u nich nemusím trávit půl dne u sporáku. A přece jsem na jednom takovém kurzu byla. Pozvání, které se neodmítá... :)
Přijela jsem sice s lehkým zpožděním, ale přišla jsem akorát na vrstvení předkrmu - ricotty se zauzeným lososem. Od té jsem si nějak nic moc neslibovala a nakonec byla naprosto vynikající, ta se u nás doma rozhodně na stole někdy objeví (tipuju vánoce ;)). Pokračovali jsme slanými koláči s tofu, cherry rajčaty a žampiony - ty byly překvapivě syté, ale chuťově výborné. A sladká tečka (upozorňuju, že o půl desáté!) - opravdový crème brûlée. I s pistolí na zkaramelizování cukru. Famózní. Obojí - krém i jeho "opalování". :D

Zkrátka, zážitek jak se patří! Kdy by měl zájem o podobný kurz, neváhejte a zamiřte sem, na Kulinářské centrum, jistě si vyberete. ;)

P.S. Jo, a další kupa fotek jest ZDE (Picasa).

Letní oblohy

2011-09-09T22:18:00.003+02:00

Léto sice stálo vcelku za pendrek - sluníčka málo, pořád mraky, přeháňky a chladno. Ale co se teda létu nedá upřít, byly všechny ty nádherné scenérie při západu slunce. Dramatické barvy a do toho mračna. Tady jsou mé nejlepší červencové a srpnové úlovky... ;)

Me time

2011-08-30T22:49:00.003+02:00

Tak mi skončilo učení. Už definitivně. Neboť je konec pravidelným jazykovým hodinám během pondělků a úterků - od (poloviny) září mě už zase čeká práce. Vzhledem k osobní neschopnosti dělat přípravy dostatečně dopředu (ano, dalo by se tomu říkat asi i lenost) to na čas v pohodě oželím. Ale jedna věc mi fakt bude chybět - cestování autem.
Do NB to byla necelá hodinka jízdy. Kromě jízdy po okruhu vpodstatě no stress a jak jsem tu samou trasu jezdila víc než rok, tak už jsem ji solidně znala (včetně všech objížděk poslední doby). A uměla se kochat - pochopitelně spíš cestou zpátky.
Navíc to byl takový pohodový "me time". Sama, jen s Tutalíkem. A s hudbou. A zpěvem. Cestou tam stylově mix francouzských (aby se na ten jazyk řádně naladila), cestou zpátky mix Glee hitovek. Dokonalost. Bude se mi stýskat. Ach jo. :)

Podmáslák

2011-08-07T14:00:00.002+02:00

aneb jak je výhodné se občas v obchodě přešáhnout. :D
Včera při nákupu jsem automaticky šáhla pro povědomý černobílý obal "MilkIt" neb jsem potřebovala domů mlíko. A až dneska ráno, když jsem si trošku nalila do kafe, koukám koukám, ono to podmáslí. Stejná krabice, jen jiný nápis. Tak teď co s litrem kysanýho podmáslí, že. I vzpomněla jsem si na koláč, který se mi na netu mihnul před nosem - Kefírový koláč ze stránky Chez Lucie.
Popravdě řečeno, dělala jsem ho obecně tak trochu od oka spolu s vařením oběda, ale i tak se povedl výtečně (a téměř třetinu podmáslí mám úspěšně zpracovanou, hurá! :D). Olej i podmáslí jsem odměřovala od oka, místo třtinového cukru jsem použila normální krupici (hnědýho jsme měli doma málo), místo dvou lžiček pr-do-peče jsem dala rovnou celej pytlík (stejně mi to příjde, že to tak cca odpovídá). Nejhorší to bylo momentálně s ovocem, ale vyřešily to nakonec kompoty - jahody (dovnitř) a ananas (nahoru). Přemýšlela jsem ještě o přidání jednoho jahodovýho jogurtu dovnitř, ale nakonec jsem na to nějak zapomněla a nic se nestalo.
Koláč byl výtečný, pěkně vláčný, ovoce tomu dodalo šťávu. Asi brzo zopakuju, jen co si koupím ty maliny/broskve. ;)

Zlínská Galaxie

2011-07-31T14:51:00.004+02:00

Pršelo, jen se lilo a nebylo co dělat. Obzvlášť s hřištěchtivým Miškinem. Vyrazili jsme teda do Galaxie. Ta je prezentována jako zábavní park pro celou rodinu, ale pochopitelně se tu vyřádí zejména děti. Trampolíny, skákací atrakce (Mišák se zamiloval do názvu "Galaktický puding" :D) skluzavky, překážkové průlezky všech možných druhů, malý autodrom, volná vozítka všech možných druhů, horolezecká stěna, kuličkový bazén pro nejmenší, pro starší pak stolní hry či hřiště - třeba na badminton.
Vstupné - pokud se vejdete do hodiny - za pouhých 50,- za osobu (čili platí jak dítě, tak dospělák). V deštivém počasí pochopitelně narváno a v hale krapánek nedýchatelno. Botu dolů a v ponožkách hrr na to. Strategicky jsem začala u menších a míň náročných atrakcí, ale Mišáka evidentně víc lákaly ty větší. Tak jsme po hopsacím hradu a po trampolínách (tam bylo dost složité dodržovat pravidlo jedna trampolína = jedno dítě, když tam byly trampolíny jen čtyři a nadšených dětí desítky včetně těch větších) vyrazili do hlavního osíťovaného komplexu. Chtě nechtě jsem musela s Mišákem - "ztratit" se tam dalo hned, cesty byly spletité, stačilo jednou odbočit jinam. Když jsem ho asi na potřetí na zkoušku nechala vylézt samotnýho na skluzavku, mával mi za půl minuty někde z ochozu o dvě patra výš. :D Tak jsem pro jistotu lítala nahoru a dolů, i ty skluzavky jsem si sjela, myslím, že jako díte bych si to užila naprosto královsky. Pro Mišáka pak byla největším zážitkem asi jízda na autodromové čtyřkolce, akorát jsme se krapánek přetahovali o řízení a furt chtěl sám sám SÁM, ačkoliv nedosáhl na plyn a neutočil zatáčky. :D
Každopádně až tu bude(m) příšti léto, bude Galaxie ideální zábava klidně na celý den... :P

3.7.2009 ...a 2010 ...a 2011

2011-07-03T12:39:00.003+02:00

Letí to... Já vím, že to tady furt opakuju, ale když ono to na těch dětech je vidět úplně ukrutně.
Tři roky zpátky - Mišák jako už solidně se rýsující pupek. Dva roky zpátky - kutálející se kojenec. Loni - malý objevovatel světa - chodí, začíná mluvit, ale pořád je to ještě malej unavitelnej trpaslík. Dnes - ukecaný pan vševěd, který se nechává oslovovat "pane purkrabí", se kterým už je často i solidní legrace (ovšem taky občas dokáže člověka vytočit do ruda). Parťák. Neradno ho podceňovat. :)
A nezastaví se to. Jen se takhle za další roky budu ohlížet dál a dál... :)

Jak šašek počmáranej!

2011-06-24T22:23:00.004+02:00

Obvykle mívám vstávací proces poměrně dlouhý. Před šestou chce Mišák obvykle vyndat z postýlky, ale hodinu, někdy i dvě je schopný si hrát kolem mě. Definitivně se většinou probírám k životu nějak po sedmé, a to důkladně obklopená hračkama všeho druhu. Obvykle z jedné strany autíčka včetně dřevěné garáže, z druhé pak knížky, dětšké nářadí a sem tam plyšák. Čili po vykulení z postele následuje vynucený rychlý úklid (abych měla vůbec kudy vstát z postele) a pak pokračuju v málátném probírání.

Když jsem ovšem dnes ráno ještě v tom polospícím polostavu zaregistrovala Mišákovy ruce, byla jsem rázem vzhůru až moc rychle. Okamžitě mi v hlavě začaly naskakovat děsivé scénáře toho, co kde Mišák mohl sebrat a co kde mohl zničit. Počmáranej byl důkladně - obě dlaně (levá víc, asi je fakt pravák :D), oba hřbety rukou i pyžamo. Nechala jsem se zavést na místo činu a hluboce si oddechla - sice mi vyskládal všechny propisky a fixy a evidentně s nimi experimentoval, ale nábytek i stěny vypadaly netknutě. A to měl v rukách i takové zbraně, jako jsou nůžky...!

Za tohohle happy-endu jsem se na něj nebyla ani schopná moc zlobit (vpodstatě byl vlastně hrozně hodnej, že počmáral jen sebe, že ano :)), ale výchovně jsem mu vysvětlila, že příště si má hrát jen s hračkama a máminy věci nechat být. Odkýval to velmi přesvědčivě. Až dodatečně jsem si uvědomila, že jsem opomenula do stejného zákazu přidat i tátovy věci, tak uvidíme, no...

Magnety

2011-06-11T00:21:00.002+02:00

Každej jsme nějakej, že jo? A počítám, že každý z vás má nějakou tu divnůstku. Já taky. Neuvěřitelným způsobem mě lákají jakékoliv sady, série, kompletní sety. Takže pro kompletní sadu kostíkových magnetů jsem schopná v Tescu probrat regál a půl lentikových jogurtů. Systematicky, jeden za druhým. Ale našla jsem a hrdě jsem si ty jogurty odnesla ke kase. S nimi i poslední čtyři magnety, co u nás na ledničce zatím chyběly. Doma při rovnání celé abecedy se dostavil ten prchavý pocit uspokojení. Jesltipak mi to stálo za to půlhodinové hledání? No asi jo, no.
Stejně je nejlepší Mišák, kterej má z magnetů pod víčkem radost vždycky. Ať je to rejnok, co ho máme už 3x, nebo vzácný úhoř. A tak to má být... :)

Překvapení v poště

2011-06-03T00:24:00.004+02:00

Už hrozně dlouho mi nepřišla žádná pořádná pošta. Maximálně objednané balíky, předplacené časopisy, složenky a věci z banky. A dneska tam na mě čekal puffiní pohled. Říkám si, kdo to? Čtu, ale nevím. Zkoumám písmo, ale nevím. Zkoumám razítko, zkoumám adresu, po stopadesátý zkoumám obsah, ale pořád nevím. Prostě nevím. Taková neskutečně milá záhada. :)
A jestli čekáte rozuzlení, tak vás zklamu. Doteď nevím. Mám jen dvě pracovní hypotézy. Ale radost mi ten pohled udělal každopádně, ať je od kohokoliv. <3

22.5.2000

2011-05-29T14:24:00.004+02:00

aneb dávno pradávno.
Ve Zlíně jsem opět prolistovala svoje staré diáře. Rok 2000. Nalistovala jsem květen. Oko mi padlo na inzerát na pronájem, který jsme tehdy s kamarádkami hledaly. A na první dojmy s návštěvy v něm. Po těch letech už si absolutně nepamatuju, kde jsem na inzerát narazila, přece jen byl jeden z mnoha, ale zato si moc dobře pamatuju, jak to dopadlo. Bydlela jsme tam několik let, moc jsem to tam měla ráda a s "paní domácí" se vídám dodnes. A dodnes se tam ráda vracím, dodnes na mě ten domek působí jako domov. Asi mě tehdy k tomu inzerátu vedla sama prozřetelnost... :)

Výlet do ZOO

2011-05-27T22:55:00.006+02:00

/psáno dodatečně, akce proběhla 11.5.2011/

05:30 (Mišákovo natěšené) vstávání
06:00 Koalix nás hodil autem do centra
06:30 novým trolejbusem na vlakové nádraží
07:05 - 8:30 Vlak do Prahy. Snídaně. Vlak natřískaný, ale Mišák hodnej :)
09:15 tramvají do Holešovic

09:45 Sešly jsme se s Lindt & Lidu. Cesta busem do Tróji.
10:00 Vcházíme do ZOO Praha. Míříme k lachtanům, pak tučňáci. Pak první suvenýry. Pak první skluzavky a průlezky. Zbavování dlouhých rukávů, začíná vedro.
11:00 Za sebou máme dětskou ZOO - Mišáka s kozama jsem nějak nevyfotila. Mišák chtěl na koně. Děsný vedro. Dětský vláček v podobě tramvajové soustavy je hitem. Mišák prostě nemůže nejet. Takže já taky ne.

11:15 Vyhlášen čas oběda. Čekáme na zoo-vláček k restauracím.
11:52 - 11:54 Dvě minuty čirého děsu - Mišák se mi ztratil v restauraci narvané matkama s dětma. Šťastně nalezen Lindt nedaleko druhého vchodu.
12:00 - 12:30 Oběd (po půl hodině ustálení adrenalinu na normální hladině). Lidu spala. Napadlo mě půjčit si u vchodu erární golfky s myšlenkou, že by Mišák mohl taky spát. Mišák byl nadšen, leč usednout do nich odmítal. Vyrazili jsme jinou cestou, Mišák hrdě tlačí golfky.
13:00 Tapíři a kapybary. Ukrutný vedro. Opice. Liduščin oběd.
13:30 Gorily. Bobek.
14:00 Odcházíme ze ZOO. Busem do Holešovic. Metrem do centra. Loučení s Lindt a Liduškou.

15:00 Václavák. Předražená zmrzlina pro Mišáka, která končí na Mišákovi, mém batohu, kalhotách a botech. A nakonec v koši. Zkouším KlaPi. Klapne to. :)
15:30 Kafe na nádraží s KlaPi a Sirhonzou. Skvělá půlhodina.

16:10 Odjezd vlaku. Narvanýho. Sedla jsem si na nejpitomější místo, kde se celou cestu peču a kde průvan nechladí. Mišák vytuhne už někde ve Vysočanech.
18:00 Jedeme autobusem domů.
18:40 Sláva nazdar výletu, už jsme doma.
---------------------------------------------

Další fotky k nalezení na následujícím linku: ZOO Praha by Puffin (nebo klikněte na lachtana vedle ;))

P.S. Použity i některé fotky od Lindt a KlaPi, kterým tímto nesmírně děkuji! :)

Písničky na dobrou noc

2011-04-25T20:13:00.003+02:00

Já si prostě ten neskutečný repertoár uspávacích písniček musím někam napsat, za pár let všechno zapomenu a už bych tomu snad ani nevěřila.
Pravda, neustále se to vyvíjí, ale zrovna tuhle sadu (i v tomto pořadí) jsem zpívala dneska, ta je autentická... :D

* Timmy, bééé, náš Timmy, bééé... (Kamarád Timmy aneb Timmy Time)
* Do věží (Noc na Karlštejně)
* Lásko má já stůňu (Noc na Karlštejně)
* Včelka Mája
* Soft Kitty (Big Bang Theory)
* Hoja hoj (Noc na Karlštějně) - cca 3x za sebou
* znovu Soft Kitty

Jo, občas si ještě vzpomene i na Kiokéna (neboli Ho Ho Watanay), co jsem mu teď hodně zpívala, jak byl marod. Ale většinou se drží muzikálové stálice, pohádkové songy a už dlouhou dobu hlavní uspávací písnička z BBT.

Abíčko vs. Svinčík

2011-04-15T00:40:00.003+02:00

Nevím jak vy, ale pro mě bylo "abíčko" kusem mládí. Tehdy toho moc nebylo a ABC patřilo k těm kvalitnějším a povedenějším časopisům pro děti a mládež (kupříkladu taková Sedmička pionýrů byla mnohem mnohem horší...). Přírodovědecké ani technické články mě tak nebraly, ale vystřihovánky, komixy a soutěže. Papírová městská rezervace, ale i auta, formule, vesmírná plavidla, cokoliv se našlo. Galaxie, Strážci, Malý bůh a další obyvatelé Žluté planety. Soutěže s poznáváním města i republiky, s učením se novým věcem, s dobrými skutky - zkrátka se smysluplným využitím volného času...
To všechno se mi prohnalo hlavou, když jsem v Blesku našla reklamu na novou abíčkovskou soutěž s názvem Svinčík. Fotosoutěž. Vyfoť svinčík, pošli fotku, vyhraješ super ceny. Taky vám to příjde děsivě ulítlé nebo jsem divná jen já?? (A proč si sakra najednou připadám tak pitomě staře???)

4.4.2004

2011-04-04T23:33:00.006+02:00

aneb 4.4.'04.
Tři čtverky v datumu. Neděle. Výlet na hrad. Krásný hrad. Krásné počasí. Ale stejně to nebylo úplně ono. Pořád jsem tak nějak podvědomě hlídala čas a musela myslet na to, že za pár hodin už zase letím. Zase na služebku. Zase do Nantes. Zase školit. Totéž poněkolikáté, takže už jsem měla poměrně přesnou představu, co mě čeká. Vpodstatě jsem se neměla čeho bát. Ale ani moc na co těšit. Hotel i firma na průmyslovém předměstí, nikde nic k vidění, jen práce od rána (francouzského rána, tj. 9:00) do večera. Jídlo žádný nebo drahý. Zábavou mi byl notebook, případně Harry Potter a Princ dvojí krve. A takhle až do pátku, kdy jsem udělala zase frrrr domů. Ještě že aspoň to lítání mě bavilo...

P.S. A ještě odkazy na dvě fotky (první a druhá), které jsem našla - jen o pár dní později (dle Wikipedie to bylo 23.5.2004) se tenhle nově otevřený (a krásný) terminál E, tedy, jeho část, poroučela k zemi a zabila 4 lidi.

Svět se mění

2011-04-02T23:20:00.003+02:00

Kdysi mě učil. A jako většina spolustudujících jsem ho neměla ráda. Byl kousavý, nepříjemný a neustále rádoby vtipný. Měli jsme pro něj přiléhavou, leč nepříliš pěknou přezdívku.
A teď jsem ho potkala po letech při svém každopátečním nákupu. On v pozici kulaťoučkého lehce obstarožního důchodce, který si moc neví rady s novou elektronickou váhou. Zrovna jsem u jedné stála a sama mu nabídla pomoc, že mu ty banány zvážím. Vděčně přijal. A pak se na mě zadíval a řekl: "Já jsem vás učil, že?" A to bych přísahala, že si mě nikdy v té záplavě češtinářů nemohl zapamatovat. A ani náhodou by mě nenapadlo, že mi setkání právě s tímhle člověkem jednou dá důvod k tomu se mile usmívat na svět... :)

Rukola s parmezánem

2011-03-30T22:27:00.003+02:00

V souladu s přechodem na zdravější stravu jsem dnes vyzkoušela (na velmi přesvědčivé doporučení) rukolu. Přesněji rukolu s parmezánem. Lehce osolená, pokapaná olivovým olejem s příchutí citrónu a zhusta posypaná strouhaným parmezánem. K tomu (ten nejlepší hradecký) čerstvý chleba. :P
Na příště zkusím sehnat i ten vinný ocet a hrubozrnnou sůl, ať je to pintlich. A sýra to chce malinko míň, přece jen je parmezán poněkud invazivní chuti. Ale jinak rukolu beru!

13 dnů dietování

2011-03-29T23:24:00.005+02:00

Dnes byl první den po a nezbývá než bilancovat... 13 dní regulovaného jídla, cvičení 2-3x týdně. Výsledkem je 5 kilo dolů a pokles tuku v těle o tři procenta. Plus nespočet pozoruhodných poznatků. Tak třeba:
* Většina jídla bývala spíš zvykem než potřebou - zvyk prokládat jídla kafem, ke kterýmu je přece potřeba něco zobnout. Zvyk cpát se u kompu. Zvyk odměňovat se něčím sladkým. Vpodstatě pak jím celý den. - A přitom to tak být vůbec nemusí...
* Až neuvěřitelné množství mojeho jídla tvořily zbytky po Mišákovi - příliš málo na to, aby se to schovávalo, škoda to vyhodit, tak co s tím, šup do mámy a je to snězený. - Odvykla jsem si.
* Naprotsto automaticky funguje i ochutnání/ujídání věcí, se kterýma manipuluju - krájení pizzy, rozdělávání obalů Miškinových věcí - cokoliv přebývá, spadne nebo je otevíráno bývá ochutnáno či snězeno. - Taky zbytečnost.
* Občas je hlad opravdu jen převlečená žízeň. - Rozhodně není na škodu ho zkusit zahnat vodou.
* Uvědomila jsem si, jak moc se dá jídlo vychutnávat. Jak skvěle chutná samotné vařené hovězí (o kterým jsem si myslela, že to bude chod za trest). Jak výtečná je samotná vařená zelenina. Syrová mrkev. Bílý jogurt. Jablko. - Holt když je nouze, tak si člověk váží každého sousta.

Do budoucna - ráda bych zůstala u několika menších porcí za den. Hodně pít. Nejíst večer. Menší jídla řešit ovocem a zeleninou. Dospěla jsem k závěru, že chodit 3x týdně cvičit do Fit4Fun je časově, lidsky i finančně poněkud nákladný špás (ačkoliv třeba cvičení na bosu mě nadchlo velmi) čili do budoucna to skrouhnu na 2x týdně. Plus asi zkusím - po vzoru koalixově - to běhání, přece jen je to nejpřístupnější...

Zkrátka to bylo velmi poučných 14 dní a já jsem Adéle neskutečně vděčná za to, že to všechno nastartovala svým vpravdě názorným příkladem (pro zájemce - dietní link ZDE (názvu se nelekejte)). A klidně si to za čas zopakuju... ;)

Simple things

2011-03-20T22:29:00.006+01:00

Občas to nejjednodušší bývá to nejlepší. Uviděl to v poslední Kouzelné školce, fascinovalo ho to a neustále se k tomu vracel. Tak jsem nelenila a vyrobila - zauzlovaný igeliťák omotaný barevnou lepící párkou, provázek, kelímek. Primitivní. A o to víc mě fascinovalo, jak Mišák tuhle nejnovější hračku na čas (= na den) nedal z ruky. Musel s ní obědvat, koukat na Večerníček i jí pak popřál dobrou noc a uložil ke spaní...

"I like to keep things simple" řekl ve skvělém filmu jistý Lionel Logue. A já se pod to můžu podepsat... :)

MixIt!

2011-03-15T23:15:00.003+01:00

No, to jsme zase něco objevili... :) To jsem jednou takhle na netu narazila na článek o tom, jak by měly děti správně snídat. Zmiňovali tam projekt Snídaně do školek, tak jsem mrkla i tam, no a vyplynulo z toho, že to všechno spískala jistá firma MixIt (aneb není nad nenápadnou reklamu). Ovšem MixIt stránky už mě jen tak nepustily. Možnost namíchat si svou vlastní směs podle chuti, to byla opravdová výzva. I Koalix se nechal chytit, tak jsme hned ještě ten večer vybírali, přebírali, klikali a nakonec objednali. Tři pixle po 750g. Jedno Puffinovo musli, jedno Koalixovo musli a jeden Experiment z kukuřičných vloček (ovšem podruhý bych tam necpala ten zázvor, děsně štípe). A rozhodně nelitovali. Dnes už jsme nad poloprázdnými krabicemi zase vymýšleli, co si objednáme příště... Mňam! :P

Třetí jaro

2011-03-09T22:28:00.007+01:00

Ukrutně to letí... Z malýho ležícího drobka bylo po roce vrávorající batole, no a teď už to je užvaněný malý vševěd, kterýho je všude plno. A za pár let...

Máte rádi svoje narozeniny?

2011-03-06T13:38:00.006+01:00

Slavíte je rádi? Já ne. A docela by mě zajímalo, jak moc jsem normální/divná, když bych svoje vlastní narozeniny nejradši naprosto ignorovala. Jako by nebyly, den jako každý jiný. Přitom cizí narozeniny mi nevadí. Klidně se vším všudy - s oslavou, dárky, přáním... A pokud mám navíc pro dotyčného originální dárek, u kterého očekávám, že udělá radost, tak to pak naprosto miluju...

P.S. Tak nakonec to vypadá, že tak divná zas nejsem - v hlasování sice "Ano, slavíme rádi svoje narozeniny" víc hlasů než "Ne", ale jen o fous. Z 12 hlasujících bylo 7x Ano (58%) a 5x ne. Uf. :D

Miluju jaro!

2011-03-01T13:42:00.005+01:00

Po všech těch promrzlých dnech jsou i slabé jarní paprsky jako životodárný elixír. Kromě toho, že má človek pro nic za nic dobrou náladu, tak to ve mně navíc probouzí jindy nevídanou uklízecí aktivitu - dnes už jsem stihla vyluxovat, dojet na nákup, vyleštit podlahy a umejt schody. Vyloženě superžena. B-)
Jen ty okna, ty si nechám jako lahůdku na později, až přejdou všechny ty jarní deštíky... :D
P.S. A ještě jedno inspirační video... ;)

23.2.2003

2011-02-24T23:44:00.005+01:00

aneb Jockey day. :)
To byl jednou na světě děsně hodný Koalix, který mi dal k (našim prvním) vánocům jeden z nejoriginálnějších (ne-li rovnou nejoriginálnější) vánočních dárků - 10 předplacených hodin jízdy na koni v nedalekém dobřenickém statku. Tohle byla první hodina - a rovnou se mi poštěstilo jet na vyjížďku. Bylo to po několika letech koňské abstinence a třeba takovouhle fešnou přilbu jsem měla na hlavě snad poprvé, ale jinak to byl zážitek obrovský. Hodinová projížďka po lesních cestách, pěkně únorově čerstvo, trochu klouzavo, prostě zábava. A vyplavenýho endorfinu na rozdávání...:)
Později pak následovalo pár hodin na jízdárně - to správné učení mučení, ale pak se tam nějak změnil majitel, či co, a bylo po legraci. Ale stejně se k tomu jednou vrátím. Doufám... :)

Mandlová bábovka

2011-02-22T22:08:00.002+01:00

Ještě se - po prázdninách na východě :) - na skok vrátím k minulému týdnu. Taťka měl narozeniny a já si dlouho marně lámala hlavu, co bych mu tak mohla koupit, co by mu mohlo udělat radost. A v přesvědčení, že nejlepší dárky jsou ty vlastnoruční, mě nakonec napadlo, že bych mu mohla upéct dort. Vzhledem ke kuchařským skillům a dopravním složitostem z toho nakonec byla bábovka. Mandlová bábovka. A výborná, mimochodem... :D
Jako obvykle jsem inspiraci hledala na netu a zkombinovala několik receptů. Finálně to bylo:
2 hrnky (polohrubé) mouky
1 hrnek moučkového cukru
2 hrnky mletých mandlí
cca 1 hrnek vlažného mléka
200g rozměklé Hery
4 vejce
prášek do pečiva
Vylepšila jsem to ještě nadrobno nakrájenými rozinkami a sušenými meruňkami namočenými do ovocného čaje.

A i postup nebyl nakonec nijak složitý:
1. Heru s cukrem a žloutky utřeme do pěny.
2. Z bílků ušleháme tuhý sníh.
3. V míse smícháme mouku s práškem do pečiva a mletými mandlemi - dobře promícháme.
4. Do utřené hmoty (bod 1.) přidáváme střídavě sypkou směs, sníh a vlažné mléko.
5. Vmícháme kousky rozinek a meruněk a vlijeme do vymaštěné vysypané formy.
6. Pečeme asi hodinu na cca 180° - 190°C.
Pak už jen popatlat čokoládovou polevou a posypat mandlovými hranolky. :P

P.S. Jen kuchyň mi po hodině bábovkování vypadala jak po náletu :D

Snif snif

2011-02-11T13:20:00.005+01:00

Nikdy bych nevěřila, nakolik člověka ovlivní čich. Ale nedávno jsem z čistě praktických důvodů změnila prací prášek a od té doby to začalo. Vyndávám prádlo z pračky - snif snif. Skládám prádlo - snif snif. Oblíkám si vypraný svetr - snif snif. Pokaždý mě zarazí cizí vůně, na kterou nejsem zvyklá. Jako by to nebylo moje. Jako by bylo něco špatně. A přitom to je jen změna. Člověk je zkrátka tvor konzervativní.
No, budu doufat, že si po pár týdnech zvyknu, jinak se usnifám... :D

Tuňákové koule

2011-02-03T22:25:00.004+01:00

Tentokrát úplná novinka, pravý experiment. Přijela jsem s Mišákem pozdě od doktorky a potřebovala rychlý oběd. I vzpomněla jsem si na jednoduchý a zajímavý recept v časopisu z Alberta, na který jsem shodou okolností měla i suroviny (s lehkou improvizací, jako vždy). Konzerva tuňáka (dokonce jsem měla toho s bylinkama), strouhanka, mleté mandle (já měla jen nadrobno nasekané), čerstvá citrónová kůra (nahrazena sušenou), vajíčko (já dala dvě, pro jistotu). Všechno sňachtat dokupy, uválet koule, a ty osmažit na oleji. Vyplatilo se mi pro jednodušší smažení koule změnit na elipsoidy. K tomu bramborová kaše a dekorační cherry rajčátka (který mi Mišák okamžitě vrátil). Bylo to jednoduchý a rychlý, chutnalo jak mně, tak Mišákovi. Schváleno. :D
P.S. Jediný drobný nedostatek, který jídlu připisuju, je neskutečné pálení žáhy, které mě potýralo celé odpoledne. Takže pro všechny případy doporučuju mít Rennie po ruce. ;)

Mišák zombák

2011-02-02T16:19:00.003+01:00

To jsme si včera večer zase užili zábavy. Začalo to nevinně - chtěla jsem po Mišákovi, aby tátovi ukázal, jak umí skákat jako žabička. Teprv se to učí - snažím se ho naučit skákat snožmo :). No a Mišák k tomu kývavýmu skákání stylově přidal to, co ho táta naučil předcházející večer - zombí repliku: "Mozkyyyy, mozkyyyy..." No, nasmáli jsme se... :D

Gnocchi se špenátovo-sýrovou omáčkou

2011-01-30T23:01:00.002+01:00

Tohle pravda nebyl ani tak experiment, jako spíš návrat k prvním kulinářským pokusům, kdy jsem patlala bešamel pěkně podle prastaré kuchařky. Časem jsem to pak ale začala šidit (instantní jíška do bešamelu opravdu není to pravý), až to skoro přestalo být k jídlu a recept byl odložen k ledu. Když jsme pak na dnešek naplánovali (sám Koalix navrhnul) zase staré dobré gnocchi, prozkoumala jsem rady ohledně bešamelování na netu a dobře jsem udělala. Bešamel z uleželé máslové jíšky - dokonce i s čerstvě nastrouhaným muškátovým oříškem. A do omáčky postupně rozpouštěný sýr a špenát. Uvařené gnocchi a nahoru ještě trochu parmezánu. První oběd za hooodně dlouhou dobu, co Mišák snědl naprosto komplet všechno, co se mu dalo. Koalix taky a ještě si přidal. To je pak radost vařit... :)

Stárneme, stárneme...

2011-01-28T22:08:00.004+01:00

Je to tak, přátelé...
Když jsme se celá rodinka dnes vraceli z odpoledního kafe ve městě, potkala jsem manžele, jejichž dva syny jsem učila fráninu. Tuším mí první studenti. Vděční a nadšení, chystat jim hodiny byla vcelku zábava. Pamatuju si je jako malý kluky, oba tehdy byli na základce. A ejhle, když jsem se teď s jejich rodiči dala do řeči, tak mluvili o chystaném maturitním plese jednoho z nich. To jsem ovšem netušila, že to se bavíme o tom mladším, ten starší už je prý třetím rokem na vysoké. Zůstala jsem jen koukat, holt už to pár let bude, no... :-O

Taštičky

2011-01-28T13:30:00.003+01:00

Dopoledne jsem lítala a vyřizovala (klasickej puffiní den :D), tak jsem při chystání oběda šáhla zase jednou do mražáku a Mišákovi naservírovala tvarohové taštičky. A nemohla jsem si u toho nezavzpomínat. Bývalo to jedno z nejčastějších a nejoblíbenějších prázdninových jídel, když jsme byli s bráchou sami doma a sami si vařili. Pravda, tehdy bývaly taštičky menší a úhlednější (a nezapomenu, jak brácha vždycky aspoň jednu snědl ještě mraženou, nevařenou :D), ale ty dnešní chutnaly teda úplně stejně. A ač obvykle jídlu moc nedá, Mišák bagroval o 106. Tak na ně u nás asi čas od času dojde... :)

26.1.2008

2011-01-26T23:10:00.003+01:00

Je to pár dní, co se mi Koalix vrátil z Kick-Offu, tak mi to nedalo nezavzpomínat si... V lednu roku 2008 se konal Kick-Off větší, celoevropský. Takže žádné Čechy, ale Bavorsko. Ze kterého jsme ale stejně viděli pramálo, protože program byl krutě vyplněn samým meetingováním. Jedna slavnostní večeře. Jeden nepříliš stmelující teambuilding. Takže když jsem se před třemi lety po čtyřech dnech v Německu trmácela autobusem těch osm hodin zase domů, slibovala jsem si, že to byl můj poslední Kick-off. No, a za pár dnů bylo zaděláno... :D

Mimochodem, kdo by si chtěl zase počíst: KickOff 2008 I. a KickOff 2008 II.

23.1.2006

2011-01-23T22:00:00.003+01:00

Dnes je to na den přesně pět let, co jsem vyrazila na svou na dlouhou dobu poslední služebku. Belfort, Francie, na týden, školit. Do té doby jsem cestovala poměrně dost, od té doby už vůbec. Ale nijak moc mi to nechybělo - ono to zase (aspoň podle mýho) není žádný extra terno. Ostatně, článek, který jsem o téhle (své poslední) služebce svého času sepsala, se taky jmenoval: Jak se žije na služební cestě aneb Zbavte se iluzí. Výstižné... :)
Ale jinak jsem si myslím Belfortu užila dostatečně, dokonce i na sightseeing došlo... :)

P.S. Jeden soudobý Puffin v zrcadle jako bonus. ;)

Moleskine fever

2011-01-20T23:53:00.005+01:00

Začalo to tak nevinně... Po Skypu, Koalix si pár dní před odjezdem na třídenní firemní akci vzpomněl, že by se mu hodil nějakej blok:

Kx: docela bych si koupil nejakej takovej nelinkovanej blok v deskach, neco jako diar (A5 format)
Puff: no, klidně... Nechceš rovnou Moleskine? :)
Kx: co to je?
Kx: kuze z krtka, koukam na to, je to drahy, ale pekny
Puff: no, je to to nejlepší, co existuje, dušujou se všichni...

Nedávno jsem si totiž na webu prohlížela jejich (Moleskiní) portfolio a nadchli mě šíří nabídky, jejím systematickým dělením, ale i provedením bloků, no prostě zaujali. Tak když jsem pro "krtčí kožky" nadchla i Koalixe, začali jsme pátrat, kde na ně. Hradec vypadal dost marně (přesto jsme to v pátek zkusili, kde to šlo, marně), tak jsme začali pátrat po Praze. Dokonce jsem si dovolila svými bločkovými starostmi zprudit mladou nadějnou právničku, workoholicky pracující Phoe, s tím, že by v Praze koupila a poslala. Leč nakonec to dopadlo ještě jinak.
V sobotu jsme se probudili a po snídani vyrazili ku Praze. Mišáka, který celý týden toužil po "výletu na hory", jsme nakonec nalákali do Prahy na metro. S původní představou, že v Praze je všechno lepší, jsme pak byli drsně konfrontováni - v Luxoru sice Moleskiny měli, ale tak přebranou nabídku, že jsme málem ani nepořídili. Závěrečná bilance:
+ každý jeden notes a gumovací gelovky
+ Mišákův velký zážitek z metra
- lehké zklamání (ani v Praze nemaj všechno - mimochodem, už podruhé!)
- velká únava
Každopádně Moleskinům se musí nechat to, že mají všechny ty notesy a diáře a zápisníky fakt krásný, takový jednoduše praktický a přitom elegantní. Jako velký milovník papírnického zboží je zbožňuju. A jak jsem si předsevzala, tak do nich opravdu i píšu - dyť mám přece ty gelovky gumovací, tak co, že! :D

A P.S. nakonec: Mimochodem, absolutně nejlepší výběr z Moleskine bloků a diářů (všechny k nahlédnutí!) jsem nakonec našla - kde jinde - v Hradci! Takže kdo byste hledal, tak Kanzelsberger na Dukelské. ;)

14.1.2005

2011-01-14T22:43:00.004+01:00

Bylo nebylo, svého času byl v práci jeden kolega, který rád chodil do "mekáče" a nikterak se tím netajil. A proto když nastal den jeho (kulatých) narozenin, tak jsme mu my, jako správný pracovní kolektiv, připravili překvapení - objednali jsme mu dětskou narozeninovou party v McD jak se sluší a patří. Takže včetně party kloboučků, HappyMealu, dortu, balónků i malování na obličej, až okolosedící děti upřímně záviděly. No, užili jsme si legrace - doufám, že pan oslavenec na tyhle narozeniny nikdy nezapomene... ;)

Zeleninové karbanátky

2011-01-12T23:14:00.005+01:00

Tak jsem se dnes odvážně vrhla do dalšího experimentu. Karbanátky z masa jsem nikdy nedělala (a ani mě to nikdy moc nelákalo), ale na zeleninové jsem si troufla. Zužitkovaly se tak zbytky pytlíků zeleniny z mražáku a jako bonus k tomu byla rovnou uvařená i polívka, no neberte to... :D Leč hrubě jsem podcenila důležitost spojovacího materiálu - doporučený jogurt nemajíc, spojovala jsem porůznu čím se dalo. Čili to dokupy nedrželo úplně tak, jak jsem si představovala, ale nakonec jsem i lžičkový grif získala a karbanátky ušmoulila (viz obr.) - k jídlu to bylo. Jen pro příště si budu pamatovat, že se fakt vyplatí mít ten spojovací bílý jogurt... ;)

10.1.2004

2011-01-10T21:41:00.007+01:00

Sobota, krásné zimní ráno, tak jsme nezaváhali a vydali se na výlet, jak tak u nás bývlo o víkendech obvyklé. Tentokrát sice na hrad, ale nikoliv hradovat, protože zima byla toho roku ultimátní a chumelilo jedna báseň. Český ráj pustý a pohádkový, za těch 15km, co jsme ušli ze Sedmihorek na Valdštejn a zpátky jsme lidí potkali minimálně. Hotová zimní pohádka... ;)

Svíčková

2011-01-09T21:56:00.004+01:00

Pro začátek musím zmínit, že jsem velmi průměrný nebo spíš lehce podprůměrný kuchař. Vaření neholduju, nejradši dělám jídla ověřená, rychlá a oblíbená. Leč recept na jednoduchou svíčkovou na iDnesu mě zlomil k experimentu. Vypadala totiž fakt jednoduše a zvládnutelně, tak jsem pořídila základní ingredience (maso, zeleninu, smetanu a knedlík) a šla do toho. To by se do toho ovšem nesměl vložit Koalix, přece jen o poznání větší gurmán. Na dotazy, jestli mám celý pepř a nové koření a bobkový list a citron a brusinky, jsem byla nucena (podle pravdy neb ve zjednodušeném receptu nic z toho nefigurovalo) odpovídat záporně, čímž jsem byla tak nějak přirozeně zbavena kuchařského velení. Ne že by mi to nějak extrémně vadilo, přece jen měl Koalix - narozdíl ode mě - možnost odpozorovat přípravu doma. Tak jsme první den naložili maso do zeleniny, druhý den pak půl dne pekli a jedli. No, nebudu vás napínat, chuťově byla výsledná svíčková vynikající, byť konzistence omáčky nebyla úplně dokonalá (hádejte kdo mixoval? no správně, Puffin! :D) a maso drobet tužší, oběd to byl skvělý (což potvrzuje i fakt, že Mišák zdlábnul víc než polovinu své porce)! Takže po této slavné premiéře je zřejmé, že Koalix už se může vdávat! Hurá! :D

Blaf

2011-01-05T11:53:00.006+01:00

Jasným favoritem všech pochutin je u Mišáka suverénně kečup. Párek s kečupem rovná se pro něj vrchol blaha. Jakýkoliv brambory jsou mizí s kečupem dvojnásobnou rychlostí. Tousty bez kečupu nejsou tousty. Dokonce i na štědrovečerní rybu si poručil kečup. Prostě s kečupem sní všechno a sní toho tolik, že této jeho stravovací úchylky neváhám využívat. Ale dneska mě teda dostal...
K obědu dostal bramborový noky se špenátem. Ano, tušíte správně, následoval požadavek, že na to chce kečup. Váhala jsem, ale vyžadoval vehementně, tak jsem se podvolila. A on snědl komplet porci plus si ještě pár noků nechal přidat. Kečup taky, pochopitelně. Těch pak nakonec trochu nechal, ale i tak snědl nadprůměrné množství. Spokojenost na obou stranách. Ale největší překvapení mě teprv čekalo - jak jsem po něm ten zbytek dojídala, tak - veřte nebo ne - ono to bylo vynikající! Barva špenátovokečupového jídla byla odporná, ale chuťově to nemělo chybu. Fakt!

Zatmění

2011-01-04T12:23:00.006+01:00

Tak ono dnes bylo 80% zatmění slunce a jí o tom nevěděla - co se to s tím světem děje??? Byla jsem na cestě do/z NB a bylo takový pološero, ale nijak divný mi to nepřišlo, prostě zimní ráno. Pak jsem zapadla na nákup do Futura a jak se tak dokuluju domů, tak koukám, jaký je na obloze zajímavý slunko zastíněný mrakem, jako by bylo nakouslý... Tak jsem si udělala mobilo-fotku (což teď už dělám díky 365-ce skoro se vším), zalezla domů a dál to nezkoumala. A až když už bylo po všem, tak se (na Plurku, prosím pěkně) dočtu, ža to, co jsem viděla, byl konec zatmění.
Smůla, no. Můžu být ráda, že jsem viděla aspoň něco, že? :)

PF 2011

2011-01-04T00:53:00.010+01:00

No, upřímně doufám, že pro mě nebude platit překadlo "jak na Nový rok, tak po celý rok". To by totiž vyhlídky na rok 2011 byly dost mizerné - furt bez netu, bez nálady, poněkud nevyspalá, s tikajícím okem, přejezená čočkou a ještě každý odpoledne utrácela v mekáči za lehce podprůměrný kafe jen proto, abych mohla být aspoň chvilinku on-line. Jo, a ještě bych celej rok poslouchala mix z Glee songů... :D
Tak budu radši optimisticky doufat, že sympatické datum 1.1.´11 začíná rok, který se ponese ve znamení pozitiv a pobořených zaběhnutých pravd... ;)

V novém...

2010-12-26T16:05:00.004+01:00

Tak jsem založila. Vlastně úplně přesně ještě nevím proč, ale založila. A minimálně pro ty statistiky se se m budu chodit dívat, ty jsou ňuňací! :)
M.